@DarknessDeStation

Darkness DeStation

Zeptat se @DarknessDeStation
300

To je podle tebe Česko vážně tak špatné?

Jsou lidi kteří jsou v Česku šťastní.
A jsou lidi kteří v Česku šťastní nejsou.
Já prostě patřím do té druhé skupiny.
Navíc tady mám přítele, dvě chlupaté děti, přátele, práci a spoustu plánů do budoucna. Rozhodně to všechno nehodlám opustit pro místo, ze kterého jsem kdysi potřebovala utéct.

Budete se nebo nechali jste se očkovat? Pokud ne jaké jsou vaše důvody proti? Pokud ano měli jste nějaké vedlejší účinky?

Mám za sebou první dávku a čekám na druhou. Dva dny mi nebylo zrovna nejlíp - horečka, bolest hlavy, slabost, ale rozhodně to nebylo nic co by se nedalo přežít. Z mého okruhu jsem byla výjimka, protože naprostá většina neměla buď žádné příznaky a nebo jenom lehčí bolest hlavy.
Co mě ale fascinuje a naprosto to nedokážu pochopit, je rozdíl mezi přístupem lidí tady a přístupem lidí v Česku. Tady se ostatních neptáme jestli jdou na očkování, tady se prostě jenom ptáme kdy. Když se ještě rozdávaly termíny, sázeli jsem se, kdo z nás půjde první. Bere se to jako naprosto normální část života. A vzhledem k tomu že očkování je dostatečný důvod k tomu, dostat v práci den volna, někteří z nás z toho udělali "treat yourself day".
A pak otevřu komentáře k nějakému příspěvku o očkování v Česku a mám pocit, že se vracíme do středověku - akorát místo čarodějnic se budou upalovat lidi, co se nechali očkovat. Chápu, jsou lidi, kteří se očkovat nechtějí, je to jejich volba a osobně rozhodně nemám potřebu snažit se změnit jejich názor. Ale vážně je třeba proti tomu takhle agresivně bojovat? Člověk by měl skoro pocit že na vás na každém rohu vyskakuje někdo s jehlou a snaží se vám píchnout něco, po čem zmutujete k nepoznání.

Zobrazit víc

Zase předstíráš že máš dokonalý vztah? Za jak dlouho zase budeš brečet až s tebou vyjebe 😂

Vždycky mě těší, když si ke mě najdou cestu lidi z mé minulosti, i když jsem je zablokovala nebo je alespoň ignoruju na většině sociálních sítí!
Nikdy a nikde jsem neřekla, že je můj momentální vztah dokonalý. Což bude prostě a jednoduše tím, že dokonalý není. Zřejmě sis trochu spletl/a pojmy s dojmy, protože vztahu, který mám já se říká funkční a zdravý.
Funkční a zdravý vztah znamená, že ačkoli máme oba svoje chyby, které se pak logicky projevují i ve vztahu, jsme ochotní na nich pracovat, pomáhat si, posouvat se výš a stávat se lepšími lidmi a partnery.
Funkční a zdravý vztah znamená, že ačkoli oba máme svoje chyby, navzájem se respektujeme i s danými chybami, nemáme potřebu druhého měnit a případné neshody spolu řešíme komunikací.
Funkční a zdravý vztah znamená, že nemám potřebu na sockách předstírat, že mám dokonalý vztah, protože jsem skutečně a reálně šťastná a nemám tak potřebu sobě, nebo komukoli jinému něco dokazovat.
Nu, a jestli se rozejdeme, tak zaprvé - můj nynější přítel není manipulátor, lhář, opilec, fetka, násilník, mladý blbeček který neví co chce ani někdo, kdo by podváděl (ano, můj vkus na muže rozhodně nebyl ten nejlepší), takže tenhle rozchod by rozhodně nebyl, jako ty předchozí.
A zadruhé - věř mi, že jediné co o tom ty budeš vědět bude "rozešli jsme se". Žádné detaily, žádné podrobnosti.

Zobrazit víc

+1 odpověď v: v "Není občas těžké mít vztah s cizincem? Přece jen jiná kultura, jiná mentalita a hlavně jiný jazyk. nechybí ti čeština? To, že s ním nikdy nebudeš moct mluvit svou řečí? Některé věci nebudeš moct říct čeksy? ( protože čeština je hodně pestrá a spousta věcí se nedá přeložit tak aby byl zachován význam"

Takže si akorát další tupá ovce která se poslušně následuje stado protože vláda řekla že NebEzpeČNý vIRus. Nechápu že jim to ještě někdo žere a dobrovolně se omezuje

Můj drahý/moje drahá,
velice mě těší, že daný "nebezpečný virus" nijak zásadně neovlivnil tvůj život. Vážně, jsem ráda že jediná starost kterou ti přinesl je to, co dělají náhodní lidé na internetu, které jsi nikdy nepotkal/a.
Bohužel, je mi líto že ti to musím říct, ne každý měl takové štěstí. My například jsme přišli o práci (přítel dokonce dvakrát) a o domov. Museli jsme se přestěhovat do jiné země a začít od nuly. Nebýt podpory našich rodin a přátel, právě teď bychom byli na ulici a umírali hlady. Rozhodně to není něco, čím bych si chtěla projít znovu.
Mám kamarády, kteří jsou/byli nakažení. Někteří z nich si i po vyléčení nesou problémy a neví, jestli se jich vůbec někdy zbaví. Mám kamaráda, který malém zemřel. Takže být nakažená rozhodně není něco, čím bych si chtěla projít. A rozhodně odmítám spoléhat na to, že zrovna já a lidé kolem mě budou mít lehký průběh.
takže, můj drahý/moje drahá, ty osobně si dělej co chceš. Klidně si riskuj - a já doufám, že ti to štěstí vydrží. Ne kvůli tobě, ale kvůli lidem okolo tebe. Ale prosím, nech si své stupidní názory pro sebe. Děkuji.

Zobrazit víc

+1 odpověď v: v "Co děláte teď většinu svého volného času? Když se nikam nemůže a tak?Zajima mě, jak to mají ostatní 😊"

Co děláte teď většinu svého volného času? Když se nikam nemůže a tak?Zajima mě, jak to mají ostatní 😊

Popravdě moc volného času nemám, protože jsem jedna z těch šťastnějších, kteří pořád můžou pracovat. Ale když nějaké volno mám, snažím se co nejvíc času trávit venku, chodit na procházky a prozkoumávat okolí, protože absolutně miluju místo, kde žiju a taky to poměrně prospívá mému zdravotnímu stavu. Naštěstí se nařízení u nás dodržujou (samozřejmě, najdou se i výjimky), takže ani na oblíbených místech není příliš mnoho lidí a všichni si svoje procházky můžeme užít bezpečně.
Pokud zrovna počasí nepřeje, snažíme se s přítelem pomalu a postupně vylepšovat náš domov, hrajeme deskovky a karetní hry a nebo jsme oba ztracení ve vlastním světě knížek, her, kreslení a tvoření.
Popravdě jediné co mi teď chybí je scházení se s přáteli. Ale pořád je to něco co jsem ochotná obětovat, pokud to znamená že se budeme moct vrátit do "funkčního" stavu o něco dříve.

Zobrazit víc

Co děláte teď většinu svého volného času Když se nikam nemůže a takZajima mě jak
+1 odpověď Přečíst si víc

Tenhle rok je skoro u konce. Taky máte pocit že jste letos vůbec nic nedokázali?

Tenhle rok je naprosto v pořádku nedosáhnout žádných velkých úspěchů. Tenhle rok je pro mnohé z nás největším úspěchem prostě to, že jsme přežili. Je třeba uvědomit si, že tenhle rok byl úplně jiný, než to co jsme doteď měli možnost zažít. Naše životy se změnily prakticky přes noc a nemůžeme s tím vůbec nic udělat.
Tenhle rok je rokem, kdy je třeba zaměřit se na malé úspěchy. Je úplně jedno, jestli je to získání a udržení nového vztahu (ať už partnerského nebo přátelského a nebo ukončení vztahu toxického. Stejně tak to může být vylepšení starého vztahu. Může to být třeba vytvoření něčeho, co vám udělalo radost. Může to být výlet na nové místo. Zvládli jste přechod do online světa, ať už v práci nebo ve škole? Gratuluju, máte na svém seznamu nový úspěch.
Můžou to být přečtené knihy, můžou to být dokumenty, zez kterých jste se naučili něco nového. Může to být ta nejmenší pomoc, kterou jste někomu poskytli.
A nebo to prostě může být taky to, že jste ráno dokázali vstát z postele a fungovat, protože tenhle rok zatočil s mentálním zdravím nás všech. Každý, i ten nejmenší úspěch se počítá.

Zobrazit víc

Rodiče nám nechtějí mě a přítelovi dovolit strávit Vánoce společně. Jak je máme přesvědčit aby nám to dovolili?

Nijak. Buďte 24. každý se svou rodinou, udělejte si hezký den, pořádně to oslavte, užijte si to a buďte vděční, že máte rodiny, kterým na vás záleží a chtějí s vámi trávit čas.
A pak si vyberte jiný den, který strávíte společně. Klidně si znova udělejte večeři, po které si rozdáte dárky a všechno to ostatní, co k tomu patří. Věřím tomu, že proti tomu vaši rodiče nic mít nebudou.
Vánoce totiž nejsou o datumu. Vánoce si můžete oslavit kterýkoli den v roce, protože proč prostě ne? Vánoce jsou o lidech, na kterých nám záleží. O tom na chvíli vypnout a strávit čas společně, udělat si radost bez všech těch starostí okolo.
Nikdy nevíš co se v životě může stát. Láska je skvělá věc. Ale ne vždycky vydrží tak dlouho, jak bychom chtěli. A kdo tu pak zůstane, aby tě podporoval? Ano, tvoje rodina. A může se stát, že z různých důvodů tady pro tebe nebude ani tvá rodina. A věř mi, to rozhodně není příjemná záležitost.
Chápu, že ve vašem věku tohle vypadá hrozně důležitě, ale jednou se těmhle malým válkám budete smát. Tak ukažte svým rodičům, že nejste děti, ale mladí dospělí. A že se umíte vypořádat s překážkami, přizpůsobit se a dělat kompromisy.

Zobrazit víc

Přišla jsem na to že mě přítel podvedl. Ale řekl mi že to byla jenom nehoda. Měla bych mu odpustit a zůstat s nim?

Nehoda? Dokážu si to živě představit.
"Víš zlato, to jsem si v Tescu jenom tak vybíral pečivo, nemohl jsem se rozhodnout mezi rohlíkem a houskou. No a najednou, zničeho nic, mi nějaká holka spadla přímo na penis! No tomu bys vůbec nevěřila .. přímo na penis! No a jak se jí lidi snažili ze mě zvednout, tak to nějak nešlo, víš? Takže jsme prostě omylem měli sex."
Nevěra/podvádění není nikdy nehoda. Může to být chyba, to samozřejmě ano. Jenže chyba je něco, čeho člověk lituje a snaží se to napravit. Ne něco, u čeho hledá výmluvy. Takže samozřejmě, můžeš mu odpustit a zůstat s nim - ale jedině v případě že máš potřebu nechat si znovu ublížit.

Není občas těžké mít vztah s cizincem? Přece jen jiná kultura, jiná mentalita a hlavně jiný jazyk. nechybí ti čeština? To, že s ním nikdy nebudeš moct mluvit svou řečí? Některé věci nebudeš moct říct čeksy? ( protože čeština je hodně pestrá a spousta věcí se nedá přeložit tak aby byl zachován význam

Nad tímhle jsem někdy nepřemýšlela. Což vlastně odpovídá na tvou otázku. Vůbec to neberu tak, že žiju s cizincem v cizí zemi. Žiju s absolutně úžasným mužem v zemi, která je teď mým domovem.
Každopádně čeština mi ve vztahu nechybí. Ne proto, že by moje angličtina byla naprosto bezchybná, to vůbec. Stále se učím. Nechybí mi proto, že mi přítel prostě rozumí, mnohdy i beze slov. V tomhle na jazyce nezáleží. Partneři mohou být oba rodilí mluvčí, mistři jazyka a mluvit celý den .. a přece si nemusí rozumět.
A co se kulturních zvyků týče, ono těch rozdílů není mnoho. Přece jen jsme oba z Evropy (a přítel žil v několika evropských zemích), a ne například z Evropy a Asie, kde by ty rozdíly byly mnohem větší.
Když už se ale nějaké rozdíly najde, opět nastupuje to, o čem jsem mluvila dříve - porozumění. Prostě si všechno vysvětlíme a případně najdeme vhodný kompromis tak, abychom oba dostali to, co chceme/potřebujeme a nikdo tím netrpěl.
Jak už jsem říkala asi tak milionkrát předtím, Česko mi nechybí. S přítelem jsem našla to, co mi celou dobu chybělo.

Zobrazit víc

+1 odpověď Přečíst si víc

Proč ses přestěhovala?

Long story short - Covid.
S přítelem jsme oba přišli o práci a věděli jsme, že nebudeme moct dostat novou, protože situace na Mallorce byla .. a pořád ještě je hodně špatná. A jelikož přítel ani nedostal pomoc od státu, na kterou ale měl nárok, dostali jsme se do bodu kdy jsme se buď museli přesunout a nebo jsme mohli skončit na ulici a umřít hlady.
Návrat do Česka nepřipadal v úvahu. Nejen že to tam nemám zrovna v lásce, ale ani bychom neměli kam jít a neměli bychom prakticky žádnou pomoc. Nehledě na to, že přítel neumí česky ani slovo.
Ve Skotsku jsme měli podporu větší, než o jaké se nám mohlo zdát, vlastní místo, jazyk není problém a brexit už taky ne, takže volba byla jasná.
+3 odpovědi v: v "Co ti pomáhá, když se necítíš v pohodě?"

A kde máš trvalý pobyt?

Pořád v Česku.
Po celé EU platí právo volného pohybu. Což znamená, že trvalý pobyt a nebo víza nejsou potřeba. Pokud je to třeba (vyřizování na úřadech, nebo v UK banky), stačí prostě prokázat, že žijete na adrese, na které žijete (účty, oficiální dopisy a pod.).
Ve Španělsku si ho vyřizovali snad jen lidé, kteří tam žili desítky let a měli tam děti. A samozřejmě ti, kteří ho potřebovali, protože nebyli z EU. Jinak všichni ostatní měli pořád trvalé bydliště ve své původní zemi.
A protože brexit, trvalý pobyt v UK budu potřebovat, ale jde získat až po pěti letech nepřetržitého pobytu. Zatím mám pouze povolení k dočasnému pobytu (na zmíněných pět let).
+3 odpovědi v: v "Co ti pomáhá, když se necítíš v pohodě?"

Ahojte, je tu niekto kto je momentálne v zahraničí? A tiež nemôže , nevie či ísť domov kôli tejto situácii?

Ahoj, jakožto osoba bydlící v zahraničí hlásím, že letos domů určitě nepojedu.
I když bych jela hrozně ráda, protože rodinu a kamarády už jsem neviděla skoro dva roky a taky bych ráda konečně ukázala příteli Česko, letos se to prostě nevyplatí.
Udělalo by mi to hodně velkou díru do rozpočtu, což si teď vůbec nemůžu dovolit. Protože peníze na zaplacení cesty/zábavu by se sice našly, ale rozhodně je můžeme použít na důležitější věci. Plus situace s prací je momentálně tak nejistá, že se rozhodne hodí mít úspory.
A rozhodně se mi to nechce dělat ani ze zdravotního hlediska. Má země je na tom poměrně dobře .. bohužel to samé nemůžu říct o Česku. Čím dál tím víc přátel mi píše, že jsou nakažení. A ačkoli většina z nich má mírnější příznaky, ne všichni mají to štěstí. A já rozhodně nechci ohrozit mou rodinu, přátele, přítele, sebe a nebo kohokoli jiného, koho na své cestě můžu potkat.
Raději si počkám až se celá tahle situace změní a pak pozvu přátele/rodinu na dovolenou a nebo přijedu já. Ale rozhodně to nebudu riskovat dřív, než to bude pro všechny okolo bezpečné.

Zobrazit víc

+1 odpověď Přečíst si víc

Nene, temi dalsimi zenami bylo mysleno napr. kolegyne atd. Kterej chlap se obcas nepodiva na jinou? Jinak jeho činy mi prokázaly, že je schopny pro me udelat mnoho, sex ještě nebyl.

Tak teď jsem poněkud zmatená. Proč se mě teda ptáš jestli se sexuální chtíč rovná lásce?
A promiň, ale na "Kterej chlap se občas nepodívá na jinou" jsem vážně alergická. Snad všichni se podíváme na atriktivní osobu, když se vyskytne v naší přítomnosti. Proč taky ne. To že jsme ve vztahu neznamená, že musíme oslepnout nebo se tvářit, že jsme oslepli. ALE!! drahá polovička opravdu nemusí vědět kdy a na koho se díváme a už vůbec k tomu nemusí slyšet žádný komentář. Naopak, drahá polovička by si vždycky měla být jistá, že je pro nás číslo jedna a že i když se občas podíváme na někoho jiného, vůbec nic to neznamená a nemá se čeho bát.
A TO ŽE MÁ NĚKDO PENIS NA TOM ABSOLUTNĚ NIC NEMĚNÍ. Penis nikomu nedává právo očividně zírat a pronášet komentáře jak před drahou polovičkou tak před "objektem" zájmu. Penis nikomu nedává právo jen tak mluvit o cizích ženách na které myslí a srážet tak sebevědomí drahé polovičky. Penis neomlouvá mizerný charakter a chování se jako idiot.
Nehledě na to, že je rozdíl mezi tím občas se podívat na atraktivní osobu, která se vyskytne v naší přítomnosti a mezi tím když člověk pracuje s osobou, která je pro něj natolik přitažlivá, že na ni musí myslet i mimo práci - a očividně dost na to, aby o tom věděla i jeho drahá polovička. To už je něco, co je mimo hranici tolerance.

Zobrazit víc

+1 odpověď v: v "Je pravda, že když chce muž sex a intimnosti jen s jednou ženou, tak ji doopravdy miluje a i kdyz ma v zivote i dalsi zeny, na ktere si obcas vzpomene, nic to neznamena? Proste je chtic sexu jen s jednou zenou laska?"

Je pravda, že když chce muž sex a intimnosti jen s jednou ženou, tak ji doopravdy miluje a i kdyz ma v zivote i dalsi zeny, na ktere si obcas vzpomene, nic to neznamena? Proste je chtic sexu jen s jednou zenou laska?

Ehm .. odkdy se sexuální chtíč rovná lásce? Sexuální chtíč je sexuální chtíč. Tečka. Konec debaty. Žádný hlubší význam.
Můžu chtít spát jenom s jednou osobou, i když k ní nic necítím, čistě jenom proto, že mě fyzicky přitahuje a jsme sexuálně kompatibilní. Žádné city, prostě jenom sex. Ani s tou osobou nemusím být kamarádka. Dokonce si o té osobě můžu myslet, že je to absolutní idiot .. a stejně můžu chtít spát jenom s tou osobou, protože momentálně toužím jen po sexuálním uspokojení a ničem víc. Nehledě na to, že někteří lidé v tomhle ohledu využívají zamilovanosti toho druhého, protože mají bez námahy nejen sex, ale i všechny ty výhody okolo.
Láska je mnohem, mnohem víc než tohle. ANO, sexuální chtít je/může být součástí lásky, ale rozhodně není ani její hlavní část. Je to jen něco, co jí doplňuje.
A ano, je normální, vzpomenout si na lidi ze své minulosti, i když má člověk zdravý vztah s osobou, kterou miluje. ALE, rozhodně není normální udržovat si takové lidi v životě a nebo na ně myslet tak často, aby si toho partner všimnul. Nedej bože o takových lidech svému partnerovi vyprávět.

Zobrazit víc

+1 odpověď Přečíst si víc

Taky se občas bojíš, že nejsi tak úplně sám sebou? A že v sobě něco jakoby potlačuješ a tím pádem nestihneš v životě to "něco" prožít, např. chceš zkusit dready, setkat se s přítelem atd, ale bojíš se o tom někomu říct, držíš to radši v sobě? Chápeš mě?

Pár let zpátky jsem s tímhle měla extrémní problém. Bylo tolik věcí, které jsem chtěla udělat, tolik věcí, které jsem chtěla změnit, ale nemohla jsem, protože moje hlava byla plná negativních myšlenek. Co když se to lidem nebude líbit? Co když se mi někdo vysměje? Co když nebudu dostatečně dobrá? Co když to nezvládnu? Co když se to nepovede tak, jak mělo? Co když .. ??
Občas jsem se donutila něco z toho udělat, ale většinou jsem z toho stejně neměla radost, protože jsem celou dobu akorát stresovala, abych to udělala co nejlíp, bála se že výsledek dopadne špatně a že všechno zkazím a nakonec přemýšlela o tom, co všechno jsem měla udělat jinak. I když vlastně všechno bylo v pořádku.
Teprve když jsem krůček po krůčku začala pracovat sama na sobě a začala ze svého života odstraňovat negativní vlivy, které mi znemožňovaly být sama sebou - a vůbec, normálně žít, byla jsem schopná začít žít, tak jak opravdu chci a být tou osobou, kterou opravdu jsem. Nebylo to lehké a stálo to hodně úsilí a času. ALE !! stálo to za to.
Takže jediná rada, kterou mohu poskytnout je do ničeho se nenutit a raději najít zdroj problému, se kterým pak můžeš pracovat. A pokud to bude třeba, vůbec se nemusíš stydět požádat o pomoc odborníka a nebo se bát kompletně odstřihnout některé lidi ze svého života. Protože - a tohle je velice cenná ráda - you don't have to set yourself on fire so you can keep others warm.

Zobrazit víc

Jak se da rozeznat, jestli je mezi zenou a klukem vztah, nebo kamaradstvi s vyhodami? Treba ja posledni dobou premyslim, co je mezi mnou a klukem. Mame se radi, ale uz jsme se dlouho nevideli, verim, ze se nepodvadime, ale jsem z toho "nestykani" takova nesva :/ diky za odpovedi

Nevím .. co třeba otevřít pusu a zeptat se/promluvit si o tom? Do vašeho vztahu nikdo jiný kromě vás dvou nevidí a podle nějakých "příruček" a návodů cizích lidí na netu to fakt nepoznáš.
A pokud máš pocit, že se ho na něco takového zeptat nemůžeš, protože by reagoval negativně, nebo bys ho tím ztratila, tak je to úplně jasné. Nejste ani partneři ani kamarádi.

Ahoj, dva roky zpět jsem se rozešla s přítelem. Ta chemie mezi námi se nějak vytratila, a moje city vesměs taky. V poslední době jsme se ale začali vídat, myslím na něj čím dál víc, a začínám mít pocit, jako bych se zamilovávala znovu. Myslíš si, že je šance, že by to napodruhé mohlo fungovat?

Ahoj, fungovat to může .. ale taky nemusí. Když nějaký vztah skončí, většinou jsou k tomu dobré důvody - a přesně na ty je důležité pamatovat. Ono to totiž ze začátku může vypadat, že se ten člověk kompletně změnil a všechno je teď lepší a nemůže se to pokazit. Jenže lidi se v základu většinou moc nemění a přetvářka nevydrží moc dlouho, takže se ty důvody, proč jste se prvně rozešli znovu vynoří .. což opět vede k rozchodu.
Dva roky jsou nejsou moc dlouhá doba na to, aby se člověk změnil, pokoj v jeho životě nedošlo k nějaké drastické události. Samozřejmě, pokud jste teenageři, vyvíjíte se a je pravděpodobné, že aspoň k minimálně změně došlo. I když osobně bych na to moc nesázela.
Co se mě osobně týče, tak já tohle vrácení se k ex moc nepodporuju. Nemám s tím dobré zkušenosti a neznám ani nikoho jiného, kdo by s tím měl jakékoli pozitivní zkušenosti. Jak už jsem říkala, když se s někým rozejdeš, má to svůj důvod a je velice nepravděpodobné, že se ten důvod prostě vypaří. A taky - pocit zamilovanosti není zrovna něco, čemu by člověk mohl věřit.
Takže pokud to chceš zkusit napodruhé, samozřejmě můžeš. Ale být tebou bych se připravila na to, že to nedopadne podle tvých očekávání.

Zobrazit víc

Řekl někdo na tvého partnera/ku, že se mu nelíbí? Např. můj kluk není úplně můj typ, ale mám ho ráda a bojím se, že se našim nebude líbit, jako má na to docela nedokonalosti.

To je vážně to jediné, co tě zajímá? Jestli se tvůj přítel bude ostatním líbit fyzicky? Tvůj partner není trofej, kterou si výstavíš někde na poličku a nebo kus oblečení, kterým se můžeš chlubit. Není to ani výstavní zvíře.
To znamená, že tě vůbec nemusí zajímat, jestli se líbí ostatním. Má tě zajímat to, jak funguje chemie čistě mezi vámi dvěma. Má tě zajímat to, jak se chová k tobě a k lidem, na kterých ti záleží. Má tě zajímat to, jestli tě ve vztahu a celkově v životě dělá šťastnou. A přesně tohle je taky to, co by mělo zajímat všechny ostatní kolem tebe - jestli se k tobě chová tak, abys byla šťastná.
Dokážeš si představit, že by za tebou přišel on a řekl ti, že tě nechce představit rodině a kamarádům, protože tě sice má rád, ale nejsi tak úplně jeho typ a máš docela nedokonalosti, takže se bojí, že tě nebudou mít rádi? Asi by to nebyl úplně příjemný pocit, že jo. Zkus se vcítit do jeho kůže, aby sis uvědomila, jak šíleně jsi ho tímhle dotazem ponížila.
A ano, naprostá většina mých kamarádek mi řekla, že se jim můj přítel nelíbí .. ale že jsou šťastné, že já jsem šťastná. A to je naprosto v pořádku, protože všichni máme jiné preference a rozhodně se za ně nemusíme stydět a nebo o nich lhát. Protože koneckonců, jediné na čem záleží je štěstí lidí, kteří jsou pro nás důležití.

Zobrazit víc

Vim, ze neexistuje neco jako "pravidlo" na tohle, ale po jake dobe je dle vas takovy "ideal" se s klukem poprve mazlit, prip. jak jste to meli vy? Ja jsem si s klukem psala pres rok, pak jsme se videli a na treba 8. setkani se ke mne pritulil. Nazor?

Nejlepší čas na to něco udělat je, když se na to cítíš a chceš to udělat (a teda v tomhle případě samozřejmě, když se na to cítí a chce to i druhá osoba). A je úplně jedno, jestli je to po prvním setkání a nebo po padesátém rande. Není nic špatného na tom, říct "Ne, ještě nejsem připravený/á" a stejně tak není nic špatného na tom říct "Jsem připravený/á" i když třetí osobě to může připadat brzo.
Jde jenom o tebe, tvoje tělo, tvoje potřeby a tužby (a samozřejmě ve vztahu i o tvého partnera, chápeme se, nebudu to už znova zmiňovat). Vůbec nezáleží na tom, jaký má na to názor někdo jiný. Jasně, pokud ještě nemáš žádné zkušenosti, je lepší trochu počkat, jít na to pomalu a zažívat všechny nové věci postupně. ALE! čekání ti nezaručí, že to bude lepší a nebo že to s danou osobou nedopadne špatně. Tudíž opravdu nemá cenu čekat roky "jenom abych si byl/a jistá".
Prostě poslechni svou intuici a svůj rozum. Pokud si nejsi jistá, promluv si se svou druhou polovičkou. Neboj se nových věcí. A pamatuj na to, jak jsi správně sama řekla, že "na tohle pravidla neexistují".

Zobrazit víc

Jo, ale třeba právě v tu chvíli, když se spolu baví, tak by chtěla mít představu co by chtěla ona, a když žádné nápady nemá, chtěla by se nechat inspirovat a poté he návrhnour příteli .

Moje odpověď je prakticky stejná. Promluvte si, řekni mu že chceš něco dělat ale nejsi si jistá co. Zeptej se ho na to, co by chtěl dělat on. Pokud se na ničem neshodnete, společně se podívejte na místa a události v okolí. Pokud mu nutně potřebuješ něco navrhnout, podívej se na místa a události v okolí sama a pak mu něco z toho navrhni. Vážně je to tak těžké myslet za sebe a komunikovat se svým partnerem?
+1 odpověď v: v "Jaké aktivity děláte nejradši s partnerem, když jste sami? Kam tak v létě chodíte, jezdíte? Mám pár nápadů, ale tak víte jak to je, nemůžu se rozhodnout, co bude nejlepší atd"

Jaké aktivity děláte nejradši s partnerem, když jste sami? Kam tak v létě chodíte, jezdíte? Mám pár nápadů, ale tak víte jak to je, nemůžu se rozhodnout, co bude nejlepší atd

Rozhodně se neptám cizích lidí na internetu, co nejraději dělají oni. Raději si promluvím s přítelem o tom, co bych chtěla dělat já a zeptám se ho, co by chtěl dělat on - z toho vybereme to, co chceme dělat oba (a taky to, co si časově a finančně můžeme dovolit). Pokud nikdo z nás zrovna nemá žádný nápad, společně se podíváme na akce, nebo zajímavá místa v okolí, kam bychom případně chtěli jít. A nebo se taky shodneme na tom, že jediné co zrovna chceme dělat, je válet se před televizí.
Vztah je o dvou lidech. O dvou lidech, kteří nefungujou jako jeden jediný organismus. To znamená, že komunikace je extrémně důležitá. Takže pokud neplanuješ nějaké překvapení, tak si o svých plánech prostě promluvte a naplánuje je SPOLEČNĚ. Protože znovu - není to o tom, co se zdá nejlepší tobě. Je to o tom, co je nejlepší pro vás oba.

Zobrazit víc

+1 odpověď Přečíst si víc

No my jsme si praveze psali o trojce a on napsal: "sice dost casto myslim na spoustu holek, ale" no proste ze by s nima hned nespal. Ale kdyz jsme spolu, verim, ze ma v hlave jen me. Udelal pro me dost hezkych veci, snad vic nez ja. To zni lip, ne?

Ne, nezní to líp.
Podívej, vztah je závazek (pokud jste se hned na začátku nedohodli na něčem jiném) dvou lidí, kteří se vzájemně doprovázejí životem, pomáhají si navzájem se zvedat výš ve všech směrech, stojí při sobě a dělají se navzájem šťastnými. Vztah je o vzájemné důvěře, pochopení a respektu .. a to i když jsou partneři od sebe xy kilometrů na dobu neurčitou. Pokud to tak není, tak daný vztah není funkční a potřebuje buď snahu obou (!!!!) stran zlepšit ho a nebo ukončit.
To v překladu znamená, že tvůj partner by na tebe měl myslet pořád, nejen když jste spolu. To taky znamená, že by neměl myslet na jiné holky (ale to neznamená, že bych je hned chtěl šukat vážně není výmluva nebo omluva) a už vůbec by ti to neměl oznamovat, jako by se vůbec nic nedělo. Taky to znamená, že by se tvůj partner měl snažit, aby ses i na dálku cítila milovaná a chtěná.
Kdybys ty sama měla pocit, že je všechno v pořádku, neměla bys potřebu psát mi a přesvědčovat mě o tom, jak je vlastně úžasný I KDYŽ ... Já vím, že chceš slyšet, že je to všechno v pořádku, aby ses vrátila do své vlastní malé komfortní zamilované bubliny. Ale ne, ono to není v pořádku a já ti pro tvé vlastní dobro nebudu lhát.
Ale jak už jsem řekla předtím, je to tvoje volba. Můžeš se s ním rozejít, ale nemusíš. Můžeš ho konfrontovat, vysvětlit mu co ti vadí a ubližuje, ale nemusíš. Můžeš v tom vztahu zůstat, všechno tohle mu tolerovat a doufat, že to nedopadne nějak špatně .. ale nemusíš. Je to tvoje volba .. ale nikdo to neudělá za tebe.

Zobrazit víc

On byl praveze celou dobu v poradku, hezke slova, hezke ciny, az ted, posledni mesic? je to proste takove jine, mozna je to tim, ze jsme se dlouho nevideli a nemame se na co tesit, protoze nevime, kde se uvidime. Ale fakt je mi smutno a doufam, ze to s nim nebude jen kratkodobe, nechci

Takže ty se trápíš, myslíš na něho, chceš s ním být a on je vůči tobě chladný, lhostejný a ještě ti oznámí, že myslí na jiné holky (ale pozor! neznamená to, že by je chtěl šukat).
Prosím tě .. prosím, najdi svou kamarádku sebeúctu a pošli ho do háje než ti ublížit ještě víc, než ti ubližuje teď. Vztahy jsou o něčem úplně jiném, než jenom o tom, šukat jednu osobu - a občas si ji namotat na prst nějakými hezkými činy a slovy. Já vím, že je to těžké, protože jsi zamilovaná a máš pocit, že on je celý tvůj svět. Ale věř mi - není. Venku tě toho čeká mnohem víc, než čekání na někoho, kdo si tě neváží.
Nevím kolik vám je, nevím jak dlouho jste spolu a nevím, jak dlouho jste se neviděli a v podstatě to ani vědět nepotřebuju, abych mohla říct, že tohle prostě nemá cenu. I kdybyste spolu byli pár měsíců, i kdybyste se většinu té doby neviděli .. kdyby vám na sobě záleželo, našli byste si cestu jak být spolu s těšili byste se na čas, kdy spolu budete moct být fyzicky. Plánovali byste, co budete dělat a jak co nejdřív zařídit to, aby se tahle situace nemusela opakovat. A jak jsi sama řekla, vy se nemáte na co těšit. Nemluví tohle tak trochu samo za sebe?

Zobrazit víc

+1 odpověď v: v "Je podle vás v pořádku, když vám partner rekne, ze dost casto mysli na spoustu holek? Sice se obhajil, ze to neznamena, ze by chtel hned sukat, ale nevim, jak se k tomu mam postavit, co si o tom mam myslet"

Je podle vás v pořádku, když vám partner rekne, ze dost casto mysli na spoustu holek? Sice se obhajil, ze to neznamena, ze by chtel hned sukat, ale nevim, jak se k tomu mam postavit, co si o tom mam myslet

Řekni mu, že taky poslední dobou čím dál tím častěji myslíš na jednu holku a že si myslíš, že bude lepší, když oba budete s těma lidma, na které myslíte. A nezapomeň dodat, že se ta holka jmenuje Sebeúcta.
Vážně. Opravdu si nemyslím, že by partnerka měla být jediná žena v životě muže. Pořád jsou tady příbuzné, kamarádky, partnerky kamarádů, kolegyně .. a to je naprosto v pořádku. Ani si nemyslím, že je špatně, když se muž podívá za jinou ženu - pokud tím nedegraduje svou partnerku. Sama se taky kolikrát "otočím" když kolem mě projde nějaká atraktivní osoba. A proč by taky ne.
Ale kdyby mi přítel řekl, že často myslí na jiné holky? Ne, s tímhle bych fakt v pohodě nebyla. Extrémně by mi to snížilo sebevědomí a rozhodně by to narušilo mou důvěru. A já chci mít vedle sebe někoho, kdo mé sebevědomí určitým způsobem zvedá a někoho, komu můžu věřit. Protože od toho vztahy tak nějak jsou.
V minulosti jsem chodila s blbečky, jako je tvůj přítel. A ani jednou to nedopadlo dobře, právě naopak. Odnášela jsem si z těch vztahů víc ran, než jsem byla schopná unést a silné lituju, že jsem ty lidi neopustila dřív. Mnohem dřív. Samozřejmě, rozhodnutí je na tobě. Ale být tebou, rozhodně bych začala přemýšlet nad tím, jestli ti ten vztah za to stojí a jestli by ti nebylo líp než něj.

Zobrazit víc

+1 odpověď Přečíst si víc

Volná otázka.

Jsem pyšná na mého muže. Na konci února jsem tohle miminko zapomněla na sluníčku a málem mi díky tomu umřelo. Zbylo na něm pár odrbraných šlahounů.
Můj muž mi tvrdil, že když ho nechám starat se o něj (já byla doma jen občas o víkendech), tak je jisté, že umře definitivně, protože vždycky zabil každou kytku, kterou mu někdo svěřil.
Uběhly dva měsíce a nejen že neumřelo, ale porostlo natolik, že jsem na něm mohla provést menší operaci a udělat z něj zase pořádnou, hustou kytku ❤️
Volná otázka

Co dělat, aby mě ostatní vnímali jako dospělou?

Dospělost je postupný proces, který se nedá nijak uspíšit (samozřejmě, jsou situace, kdy člověk prostě musí dospět dříve, ale většinou to není nic, co by se dalo ovlivnit). Nemůžeš se prostě jednoho dne probudit a říct si "Už je mi tolik a tolik, takže jsem dospělá a ostatní mě tak musí vnímat." Někteří lidé nedospějí za celý jejich život.
Člověk se musí (tedy, vzhledem k předchozí větě - měl by) postupně naučit kdo vlastně je, jaké má povinnosti, závazky a práva, jak reagovat na určité situace, jak vyřešit základní životní problémy, jak se o sebe postarat - a tím nemyslím jenom věci jako vyprat si, uvařit, vydělat peníze a podobně, ale také to jak se o sebe postarat po mentální stránce a milion dalších věcí. Pokud se tohle všechno pokusíš uspěchat, je tady velká pravděpodobnost, že se ti to v budoucnu velmi vymstí.
Takže pokud chceš, aby tě někdo začal vnímat jako dospělou, ukaž jim, že jsi více než ochotná začít se všechno tohle učit. Ukázat jim, že už nejsi dítě, kolem kterého musí všichni skákat, ale že jsi člověk zodpovědný za svůj vlastní život. Že se o sebe dokážeš sama postarat a vyřídit si své vlastní záležitosti.
A pozor! Tohle všechno neznamená, že se se vším musíš prát sama a nemůžeš požádat o pomoc. Naopak. Tohle je taky určitá část mentální dospělosti - nebát se požádat o pomoc, když to potřebuješ.

Zobrazit víc

Proč se říká, že člověk potřebuje aspoň 3 vztahy a až po nich to může vydržet delší dobu? Prostě proč?

Co je tohle za číčovinu? Kvalita vztahu opravdu nezáleží na počtu předchozích vztahů.
Jasně, s postupem času bychom se měli vyvíjet a učit se. Učit se co chceme a co nechceme - jak ve vztahu, tak v životě. Učit se co si můžeme vůči ostatním dovolit, jak se k nim chovat a jak si nastavovat vlastní hranice. Učit se porozumění, pokoře, jak lépe komunikovat atd, atd. To ale neznamená, že to tak skutečně funguje. Někdo může projít padesáti vztahy a neodnést si z nich absolutně nic. A někdo může už do prvního vztahu vstoupit jako skvělý partner, protože tyhle věci se člověk dokáže naučit i sám, bez drahé polovičky.
Nehledě na to, že lidé jsou různí - to co funguje u jednoho, nemusí fungovat u druhého a naopak.
Upřímně si nedokážu představit že bych poznala někoho nového a on se mě hned zeptal na počet (a případně kvalitu) mých předchozích vztahů a na základě toho se rozhodl, jestli budu dobrá partnerka nebo ne. Osobně jsem nikdy nechtěla žádné info o předchozí vztazích mých partnerů, protože jejich předchozí vztahy jsou minulost - minulost, do které nikdo nemá právo strkat nos (za předpokladu, že nijak neovlivňuje současný stav). Naopak, pokud někdo o svých předchozích vztazích mluvil až moc, vždy to pro mě byla výrazná červená vlajka.

Zobrazit víc

Na co jste pyšní?

Sama na sebe.
Nejen proto, že jsem napoprvé udělala naprosto perfektní koblihy.
Ale hlavně proto, že jsem po několika dnech konečně dokázala vstát, překonat depresivní epizodu do které jsem se dostávala a udělat radost jak sobě, tak i všem ostatním doma.
Na co jste pyšní
+1 odpověď Přečíst si víc

Preco dnes 18 rocne baby nechcu mat v buducnosti dieta 😑

A proč by měly chtít? Protože jedinou životní úlohy ženy je vyprdnout plod? Protože už v osmnácti si ženy musí být vědomy toho, že jejich nejdůležitější rolí je být chodící inkubátor?
Nežijeme v pravěku. Nepotřebujeme se rozmnožovat proto, abychom přežili. Naopak. Dostali jsme se do doby, kdy je pro naše přežití důležité, abychom se rozmnožovali méně. Mnohem méně. Už teď je nás tady víc, než by bylo dobré a každou sekundu máme víc narození, než úmrtí.
A to ani nemluvím o nynější situaci, díky které se řítíme do ekonomického krize. Což znamená, že spousta lidí bude mít problém postarat se sama o sebe, natož ještě o děti, které to všechno odnesou nejhůř.
Osobně jsem nechtěla děti v osmnácti a nechci je mít ani teď. Silné pochybuji, že bych je chtěla někdy v budoucnu. Nechápu lidi, kteří děti chtějí, ALE! rozhodně nemám potřebu jejich rozhodnutí zpochybňovat, kritizovat, zesměšňovat nebo jakkoli jinak komentovat. A tak nějak očekávám to samé od lidí na druhé straně. Všichni totiž máme jiné životní cíle, všichni máme jiné potřeby a nikdo nemůže očekávat, že se ostatní přizpůsobí jeho cílům a potřebám, protože prostě proto a proč by ne.

Zobrazit víc

Vadilo by ti, kdyby se tě tvůj budoucí partner/ka zeptal/a na počet sexuálních partnerů v minulosti? Případně, zda by sis došel/a na testy, zda nemáš pohlavní nemoc? Jak na tohle reagovat? Řekneš počet, dojdeš si na testy?

Kdyby za mnou můj partner na začátku vztahu přišel s tím, že chce abych šla na testy, dokázal mi to patřičně odůvodnit a nabídl se, že mi je zaplatí nebo zaplatí alespoň půlku, neměla bych s tím problém a šla bych.
Kdyby za mnou ale přišel s tím, abych mu nahlásila počet mých sexuálních partnerů a ještě k tomu chtěl, abych šla na testy, s největší pravděpodobností už by to nebyl můj partner.
Nikdy bych se svého partnera nezeptala na jeho bývalé (sexuální) partnery. Pokud nijak neovlivňují jeho (popřípadě náš) současný život, jsou součástí jeho historie, do které absolutně nemám právo strkat nos. Pokud se mi o nich z nějakého důvodu rozhodně říct sám, pak budiž. Ale je to čistě jenom jeho rozhodnutí a já na něj nemám vůbec žádný vliv.
A to samé očekávám od svého partnera. Pokud není schopný věřit mi už na začátku vztahu, kdy jsem mu k nedůvěře nedala žádný důvod, nevidím v našem vztahu žádnou budoucnost.

Zobrazit víc

Každý den mám takový pocit, že... můj život utíká velmi rychle a já ho nechávám utíkat. Je to jako bych už nežila. Je to karanténou, nebo se děje něco jiného?! Taky máte občas pocit, že nežijete, neužíváte si, jen jste na jednom místě, zaseklí, bez zážitků?

Tenhle pocit byl přesně jeden z důvodů, proč jsem se rozhodla nevracet se "domů". Měla jsem tam pocit, že jsem jenom mrkla a byl za mnou další den, úplně stejný jako ostatní. I když jsem se to snažila změnit, nešlo to. Nakonec jsem se vždy vrátila do té samé smyčky, která mě ničila. Teprve až tady jsem zjistila, že bych na místě kde jsem žila, nikdy nemohla být šťastná. A stejně tak s lidmi, kteří tam žijí. Tím neříkám, že to jsou špatní lidé, nebo že jejich životy jsou špatné. Jen má představa o životě, životní názory a podobně se neshodují s jejich natolik, že to ničilo mou psychiku.
Pokud je tenhle pocit jenom chvilkový, asi bych to moc neřešila, jen bych se pokusila o nějakou změnu své rutiny, aby se můj život nějakým způsobem - i když jenom trochu - změnil. I to totiž dokáže udělat hodně.
Pokud máš ale tenhle pocit dlouhodobě a menší změny nepomáhají, začala bych být tebou hledat, co je v tvém životě špatně a jak to můžeš změnit k lepšímu. A pokud nebudeš schopná poradit si s tím sama, neboj se někoho požádat o pomoc. Neboj se jít k psychologovi, svěřit mu své problémy a nechat si s nimi pomoct. Mentální zdraví je až příliš důležité na to, abychom ho zanedbávali. A pečovat o něj, rozhodně není ostuda!

Zobrazit víc

Nechybí ti teď rodina? Nelituješ že jsi od nich tak daleko?

Ne. Absolutně ne.
Jasně, kdybych teď byla v Česku, byla bych na tom mnohem líp co se financí a určitých jistot týče. Ale po mentální stránce bych na tom byla asi tak milionkrát hůř a to je stav, do kterého už se nikdy nechci dostat.
V podstatě čím dýl tahle karanténa trvá, tím míň s mou rodinou komunikuju, protože komunikace s nima je značně jednostranná. Život mých rodičů totiž vůbec nebyl ovlivněn. Oba pořád mají práci, oba dělají přesně to, co dělali předtím. Jejich denní rutina je úplně stejná, jako předtím. Každý den mohou trávit venku na zahradě. A v jejich hlavě to, že oni jsou OK znamená, že já jsem taky OK a jenom si stěžuju i když se můj život obrátil o 180 stupňů a můžu přijít o všechno, co je pro mě důležité .. a hlavně to ani nemůžu ovlivnit.
Mí rodiče vždycky věděli všechno o mém životě mnohem líp než já a nikdy mě neposlouchali, natož aby se snažili pochopit mou situaci, ať už byla jakákoli. Teď si to uvědomuju mnohem víc než kdykoli předtím a mám toho upřímně dost. Už nikdy nechci mít takhle toxické lidi ve svém okolí .. natož mít je takhle blízko.
Když minulý rok umřela babička, v podstatě umřel i můj důvod vracet se "domů". Moje doma je teď tady. Moje rodina je teď tady. A i kdybych se teď musela vrátit, bylo by to jen na dobu nezbytně nutnou. To znamená než bych si vydělala dost peněz na to, abych se mohla přestěhovat za přítelem.

Zobrazit víc

Toto se líbí: PeTe #Bunney Sarah Łaurita
+3 odpovědi v: v "Dodržujete karanténu? Mě pozvala kamarádka na narozeniny a nevím, jestli mám jít, nebo ne. Jelikož moje kadeřnice pořád odkládá objednání, ale kamarádka by si pozvala x holek na oslavu. Tak co si o tom mám myslet? Nejradši bych nesouhlasila, jen nevím, jak to mám říct. Co byste dělali vy?"

A myslis, ze je to dobre, nebo ne?

Částečně ano, částečně ne.
Co se snižování počtu nakažených a počtu úmrtí týče, tak je vidět, že tenhle typ karantény funguje. V podstatě je to asi to nejlepší co Španělsko mohlo v téhle situaci udělat a je dobře že to nepodceňujou a neberou na lehkou váhu.
Ale co se ekonomiky a našeho mentálního zdraví týče, tak rozhodně ne. Značné množství lidí je v absolutně šílené finanční situaci a zatím to vypadá tak, že nebudeme moct pracovat až do jara příštího roku. Absolutně netušíme, co budeme dělat mezi tím. Jak budeme žít. Jestli si vůbec budeme moct dovolit tady zůstat. Co budeme dělat, jestli budeme muset odjet domů. A budeme mít doma nějakou práci? Budu se já pak moct přestěhovat za přítelem do Skotska? Tohle je v podstatě to jediné, co můžeme dělat - sedět doma na zadku a přemýšlet nad každým možným scénářem, přičemž ani jeden z nich není moc pozitivní.
Takže je to tak padesát na padesát. Nutné zlo, dalo by se říct. A teprve v budoucnu se skutečně ukáže, jak dobrá nebo špatná tahle opatření byla.

Zobrazit víc

+3 odpovědi v: v "Dodržujete karanténu? Mě pozvala kamarádka na narozeniny a nevím, jestli mám jít, nebo ne. Jelikož moje kadeřnice pořád odkládá objednání, ale kamarádka by si pozvala x holek na oslavu. Tak co si o tom mám myslet? Nejradši bych nesouhlasila, jen nevím, jak to mám říct. Co byste dělali vy?"

A ty teda karanténu dodržuješ?

Já jsem ve Španělsku. Tady buď můžeš dodržovat karanténu a nebo si můžeš užít střet s policií, který v lepším případě skončí pokutou (minimální částka se posunula z 600€ - 16 500kč na 2000€ - 55 000kč) a v horším případě vězením. A klidně taky pár ošklivýma modřinama, protože Španělská policie si rozhodně nebere servítky, pokud je někdo nerespektuje.
V podstatě tady máme blbý pocit i když jdeme jednou týdně na velký nákup, i když je to něco, co je dovoleno (tedy .. jedna osoba z domácnosti má dovoleno). Přítel měl problém dostat se do lékárny - zastavila ho hlídka a musel vysvětlit proč je venku a následně to prokázat. A to nemluvím o tom, že vůbec sehnat doktora, který by mu aspoň napsal antibiotika než bude moct vyřešit jeho problém pořádně byl solidní problém, protože všechny ordinace v okolí jsou zavřené. Nakonec se musel spokojit aspoň s diagnostikou po telefonu.
Náš režim se s tím českým vůbec nedá srovnávat.

Zobrazit víc

Toto se líbí: #Bunney PeTe Funboy Sarah Di
+3 odpovědi v: v "Dodržujete karanténu? Mě pozvala kamarádka na narozeniny a nevím, jestli mám jít, nebo ne. Jelikož moje kadeřnice pořád odkládá objednání, ale kamarádka by si pozvala x holek na oslavu. Tak co si o tom mám myslet? Nejradši bych nesouhlasila, jen nevím, jak to mám říct. Co byste dělali vy?"

Dodržujete karanténu? Mě pozvala kamarádka na narozeniny a nevím, jestli mám jít, nebo ne. Jelikož moje kadeřnice pořád odkládá objednání, ale kamarádka by si pozvala x holek na oslavu. Tak co si o tom mám myslet? Nejradši bych nesouhlasila, jen nevím, jak to mám říct. Co byste dělali vy?

Nejsem ta správná osoba, která by ti měla říct, jestli jít nebo ne. To je čisté jenom na tobě. Já ti můžu říct jenom to, že oceňuju, že přemýšlíš o tom co děláš a že jsi zodpovědná vůči sobě i svému okolí.
Každopádně na téhle situaci nevidím nic složitého. Prostě své kamarádce vysvětli, že bys sice přišla ráda, ale vzhledem k téhle situaci to nepovažuješ za dobrý nápad a rozhodně se necítíš na to být v blízkosti xy lidí. Zvlášť, když se zde nebudou dodržovat žádná "extra" opatření (tak nějak pochybuju že tam někdo bude myslet na roušky,rukavice, rozestupy a podobně).
Pokud je to skutečně tvoje kamarádka, tak to určitě pochopí a budeš se s ní moct domluvit na nějaké alternativě. Třeba si můžete udělat mini oslavu jenom ve dvou. Nebo ji můžeš přijít popřát/předat dárek dřív, než přijdou ostatní. A nebo se klidně zúčastni přes videohovor. Možnosti tady jsou.
No a jestli zareaguje negativně, bude se ti vysmívat že přeháníš a podobně, asi bych začala přemýšlet nad tím, jestli tahle osoba skutečně je tvoje kamarádka a nebo to jenom předstírá.

Zobrazit víc

+3 odpovědi Přečíst si víc

Cim to je, ze nedostupne holky jsou vice atraktivni? Jak mam byt tou nedostupnou holkou, jak se mam chovat?

Většina holek, které jsou "nedostupné" .. vůbec nedostupné nejsou. Jenom prostě mají sebeúctu. Znají svou vlastní hodnotu. Ví, že nemusí s každým a se vším souhlasit. Ví, že nemusí všem a všemu vycházet vstříc. Ví, že se rozhodně nemusí snažit všem se zavděčit. Ví, že to ony jsou tou nejdůležitější osobou, kterou v životě mají a nepotřebují nikoho jiného, aby se cítily dobře.
A proč je tohle atraktivní? Zeptej se sama sebe, jestli bys vedle sebe chtěla mít někoho, kdo se dá "koupit" za chvilku pozornosti a neustále sám sebe i všechno okolo zpochybňuje a nebo někoho, kdo zná svou cenu a dokáže stát na svých nohou tak pevně, že tě bez problémů podrží, když budeš padat.
A ne, tím rozhodně neříkám, že lidé kteří jsou nejistí a teprve se hledají jsou něco míň než lidi, kteří už sami sebe našli. Že by takoví lidé neměli být ve vztahu, nebo že by nemohli chtít být žádání.
Chci tím jenom říct, že je třeba nejdřív pracovat na sobě samém, než se v životě posuneme někam dál. Že je třeba nejdříve najít sám sebe, než najdeme někoho jiného. A že je třeba pracovat na příčinách a ne na následcích. Pokud budeš sebevědomí a sebeúctu jenom předstírat, lidé tě brzo prohlédnou a budeš tam, kde jsi byla předtím. A pravděpodobně na tom budeš hůř.
Tak se teď vykašli na ostatní a začni pracovat sama na sobě. Protože ty jsi ta osoba, která je ve tvém životě nejdůležitější. A dokud nebudeš spokojená a šťastná sama se sebou, nebudeš spokojená a šťastná ani s nikým jiným.

Zobrazit víc

Seriozni tema. Mate pocit, ze jste "o to prisli" s tim pravym/s tou pravou? Jak jste to v tu chvili poznali? Muj soucasny pritel je muj prvni a jak presne mam vedet, ze je ten pravy, kdyz ho nemam s kym porovnat? Jestli mi rozumite.

Ujasněme si tady něco jednou a provždy. Nic jako "přijít o to s tím pravým" neexistuje. A prví sex rozhodně není jedna z nejdůležitějších a nejzajímavějších věcí v životě, na kterou budeme všichni roky vzpomínat. I když to tak v té době může vypadat.
Ano, je důležité přijít o to v čase, kdy se sami cítíte připraveni a ne v čase, kdy o to přicházejí ostatní a "očekává se to" i od vás.
Ano, je důležité přijít o to s někým, s kým se cítíte dobře a komu na vás záleží.
Ne, není důležité být u toho perfektní a bezchybný.
Ne, není důležité myslet na to "jak by to mělo být". Má to být jenom tak, jak to chcete vy.
Je úplně jedno, jestli o tom přijdete s někým, s kým randíte od druhé třídy základní školy a nebo se prostě jenom rozhodnete vyspat se s někým zkušeným. Jediné na čem záleží je to, abyste si to užili a probudilo to vás v touhu svou sexualitu poznávat .. ne ji úplně zazdít, odevzdat někomu jinému a roky řešit traumata.
Jediné, co je u sexu důležité je to, aby to pro vás bylo příjemné a užili jste si to (a taky abyste byli opatrní, protože neplánovaně těhotenství a pohlavní nemoci nejsou ok, ale to už je trochu jiná debata).
Takže .. užila sis to? Cítíš se dobře? Chceš to zkusit znova? Gratuluji, tvůj první sex byl úspěch a už se tím vůbec nemusíš stresovat.
Neužila sis to? Něco bylo špatně? Máš nějaké pochybnosti ale nebojíš se zkusit to znova? Promluv si se svym přítelem a všechno s ním prober. Protože MLUVIT O SEXU A VŠEM OKOLO NĚJ JE ÚPLNĚ NORMÁLNÍ a tvůj sexuální život díky tomu bude mnohem lepší. A taky ne vždycky se všechno napoprvé povede úplně bez chyby.
Neužila sis to? Pořád ještě se cítíš špatně? Máš strach to zkusit znova? Promluv si se svým partnerem a pokus se mi všechno vysvětlit. Nenech se do toho nutit znova a klidně si promluv s někým zkušenějším a zeptej se ho, jestli tohle a tamto bylo v pořádku nebo jestli jste někdo z vás - ty nebo tvůj partner - udělali něco špatně.
Hlavně kvůli toho zbytečně nestresuj. Všechno se dá vyřešit.

Zobrazit víc

Jste pro, aby se zakázalo úplné vycházení ven? (vycházet ale jen v případě, že by to bylo nutné) Proč ano/proč ne?

U nás už tenhle režim dávno funguje. Můžeme ven jen pokud jdeme nakoupit do nejbližšího, do lékárny a nebo do nemocnice na domluvené, důležité schůzky. Nově zavedli i kontroly v obchodech, aby lidi nechodili často pro malé nákupy, ale jenom jednou týdně pro velký nákup. Za porušení těchto pravidel je pokuta 600 až 30 000 euro (16 500 - 821 000 Kč). A musím teda uznat, že už nám všem doma tak trochu hrabe a nemůžeme se dočkat, až budeme moct znova ven. Ale zároveň chápeme, že je to nutné, protože potřebujeme začít pracovat co nejdříve, abychom přežili a nedostali se do vážných problémů. Ono už totiž nejde jenom o zdraví, ale i o celou ekonomiku a naší budoucnost.
A ano, jsem ráda za to, jak přísné to tady máme, i když nám z toho hrabe. Protože značná část lidí nedokáže myslet dál, než za "JÁ, HVĚZDA KTERÁ JE STŘEDOBODEM VESMÍRU". Značná část lidí prostě nedokáže pochopit, že to není o tom, že jim někdo bere jejich svobodu, ale o něčem mnohem větším a důležitějším, co může mít hodně špatný dopad. Takže se prostě budou pořád scházet a pohybovat se venku, i když to není nutné a celou situaci zhoršovat. Je mi popravdě blbě, když vidím zprávy z UK a z ČR a když čtu to, co mi lidé z daných zemi píšou. V podstatě je to jenom "No tak nás trochu omezili ale no a co, budeme dělat jako by se nic nedělo".
Moje práce, práce mého přítele i práce prakticky všech mých přátel záleží na cestovním ruchu. S tím jak to momentálně vypadá začínáme propadat depresím z toho, že do jara 2021 nebudeme mít žádnou práci .. a to ani jaro 2021 vzhledem k ekonomické situaci není jisté.
Takže ne. Opravdu nemám pochopení pro domácí párty, bezdůvodné slézání se (a nuda fakt není důvod), flákání se kde to není třeba a sněhové vločky, pro které pravidla prostě neplatí a jsem pro to, aby se všude zavedla mnohem přísnější opatření, která by celou situaci pomohla vyřešit mnohem dříve.

Zobrazit víc

Taky jste někdy měli pocit, že nejste dost dobrými přáteli? Že si dost nevážíte svých kamarádů? Teď jsem se pohádala s kamarádkou, vyčítala mi, že na ni kašlu, protože jí nikdy nenapíšu jako první, takže rozhodla, že v našem přátelství bude pauza. Asi jsem jí fakt měla napsat, nejsem dobrá kamarádka

Svým kamarádům píšu, jenom když jim mám co říct - tzn. když jsou v mém životě nějaké novinky, o které se chci podělit, když jsem viděla, slyšela, četla nebo zažila něco, co je bude zajímat, chci s nimi probrat etc. Což znamená, že se někdy neozvu měsíc. Nebo i dva. Tři. Půl roku. Taky mám občas období, kdy si potřebuju vyřešit svoje problémy, takže na běžné věci ani neodepisuju. Jenom když zrovna někdo potřebuje s něčím poradit, pomoct nebo tak - to jsem k dispozici vždy.
Opravdu nemám potřebu s někým komunikavat jenom proto, abych komunikovala. Nebaví mě konverzace typu "Jak se máš, do děláš, co budeš dělat zítra, aha." Přijde mi to úplně zbytečné a popravě mě to unavuje a otravuje. Chápu, že někteří lidé mají potřebu socializovat se za každou cenu, ale já prostě ne. A nehodlám si na to ani hrát.
A mí kamarádi jsou s tím naprosto v pohodě. Ještě nikdy si na to nikdo nestěžoval. Naopak mnozí z nich oceňujou, že mi můžou kdykoli napsat, když něco potřebujou a nemusí se cítit blbě, ani když jsme spolu Třebíč už toho půl roku vůbec nekomunikovali.
Jestli to máš stejně jako já a tvoje kamarádka potřebuje kontakt mnohem častěji, tak nejsi špatná kamarádka, jenom prostě máte rozdílné povahy. A v takovém případě byste si to prostě měly vyříkat a pak podle toho dal normálně fungovat. Protože to prostě lidé ve vztahu - ať už je přátelský, rodinný nebo partnerský dělají. Řeší problémy. Neutíkají od nich a nezahřívají je nějakou pauzou. Upřímně? Co to vůbec je, pauza v kamarádství? To je snad největší blbost, jakou jsem kdy slyšela.

Zobrazit víc

Doufám, že klukům moc nevadí mírné ochlupení holek xd protože já takové mám u pysků trochu, jde to cítit, a nechci se tam holit, protože je to moc citlivé a bojím se, že se pořežu, a na laser a podobné věci nemám peníze :D

Prozradím ti tajemství, které ti velice usnadní sexuální život - sex v reálném životě není jako porno.
Ne, fakt nemusíš být pokaždé naprosto dokonale vyholená na všech částech těla kromě hlavy, nemusíš pokaždé čekat v sexy prádle a ne, nemusíš u toho vypadat, jako by tě zrovna někdo točil. V reálném životě jde o úplně jiné věci.
Je to tvoje tělo, dělej si s ním co chceš. Tudíž si sním nejlépe dělej právě to, co je ti příjemné, nijak ti to nepřekáží, ani neubližuje. Pokud se holit nechceš, tak to vůbec dělat nemusíš. Pokud se holit chceš ale nevíš jak, tak prostě použij Google. Žijeme v době kdy je na internetu milion návodů na všechno. A pokud chceš, tak si tam můžeš z chlupů klidně nechat vyholit roztomilé koťátko nebo co já vím, protože ono je to fakt úplně jedno a jde jenom o tebe, tvoje sebevědomí a tvoje pohodlí. To, jaký "střih" se líbí klukům tě vůbec nemusí zajímat, dokud nemáš stálého partnera. A ani ten by tě rozhodně neměl nutit do něčeho, co nechceš a je ti nepříjemné.
Vážně, nikdo tě v posteli nebude zkoumat lupou a kritizovat tě za každou nedokonalost, kterou najde. Chápu, že je to poprvé, takže máš velká očekávání a bojíš se. Ale, jak už jsem řekla dřív, reálný sex je primárně o něčem úplně jiném, než jen o vzhledu. Je o tom, abyste si to oba (všichni?) užili. A ačkoli je fajn udělat si to hezké a pro partnera se patřičně připravit, tak v 90% času na to stejně ani nepomyslíš, protože když to přijde, tak to prostě přijde. A věř mi, v takové chvíli bude to, jak zrovna vypadáš vypadáš to poslední, co by tě zajímalo.

Zobrazit víc

Tam se musí tolikrát přestupovat že to bude trvat 4 hodiny? 😱😱

Čtyřikrát až šestkrát. U některých spojů je to i přes pět hodin.
+2 odpovědi v: v "je v pohodě vztah, kdy se vidíme jednou za měsíc, někdy třeba za 2-3 měsíce? ale prostě píšeme si a je vidět, že se milujeme, jen moji rodiče mě k němu nechtějí moc pouštět, protože bydlí daleko a neznají ho, ale věřím, že v budoucnu bude líp na 100%"

Ty by jsi vztah na dálku zvládla?

Haha, s přítelem nás od sebe momentálně dělí přes 2000 kilometrů a ještě to tak nějakou dobu bude. Pak se to sice sníží na nějakých 90, ale i tak to pro nás bude znamenat skoro čtyřhodinové a dosti drahé dojíždění, takže se taky moc neuvidíme.
Na jednu stranu mě to absolutně ničí, protože jsem zvyklá být s ním denně a najednou je vedle mě jenom velké, prázdné nic. Jasně, píšeme si. A píšeme si často, ale to tak nějak nenahradí fyzickou přítomnost toho druhého.
Ale na druhou stranu to náš vztah posiluje. Zkoušíme (a plánujeme zkoušení) nové věci a mnohem víc plánujeme svou budoucnost, protože se na ni najednou o hodně víc těšíme. Navíc mi přítel snad denně dokazuje, že je to muž, o jakém se mi nikdy nesnilo a že je to ten nejlepší člověk, jakého bych si vedle sebe mohla přát.
Takže ano, vztah na dálku zvládám .. ale rozhodně ne s nadšením.

Zobrazit víc

+2 odpovědi v: v "je v pohodě vztah, kdy se vidíme jednou za měsíc, někdy třeba za 2-3 měsíce? ale prostě píšeme si a je vidět, že se milujeme, jen moji rodiče mě k němu nechtějí moc pouštět, protože bydlí daleko a neznají ho, ale věřím, že v budoucnu bude líp na 100%"

Za jak dlouho jsi s přítelem měla něco víc(líbání, sex) od te doby co jsi ho poprvé poznala? Byla to láska na první pohled?

S přítelem jsme se potkali v našem tetovacím studiu. Pak si mě přidal na fb, nějaký čas po tom mi zareagoval na stories, začali jsme si psát a o pět dní později jsme měli opileckou líbačku. Hned další den jsme se spolu vyspali.
Na našem seznámení a začátcích vztahu není nic romantického. Ani jeden jsme v té době vztah nehledali. Chtěli jsme si jenom nezávazně užívat. Jídlo, sex a žádný stres. Všechno se to vyvinulo tak nějak samo, postupně a přirozeně. Ani jsem si neuvědomila, že jsem zamilovaná, dokud nebylo pozdě. Původně byl totiž vztah to poslední, co bych v mém životě zrovna chtěla. A měla jsem díky tomu hodně bezesných nocí, kdy jsem přemýšlela na tím, jestli zůstat a po tom všem, čím jsem si prošla znovu riskovat vztah a nebo od všeho raději utéct.
A ani nemůžu říct, jak extrémně ráda jsem, že jsem zůstala. Bylo to totiž jedno z těch nejlepších rozhodnutí, jaké jsem kdy udělala. Už od prvního dne jsem se s ním cítila líp, než s kýmkoli jiným předtím, i když jsem si to tehdy ještě nechtěla připustit. A teď, o rok později to přerostlo v něco, co jsem ještě nikdy necítila a neměla. Poprvé v životě mám někoho, s kým můžu být skutečně sama sebou bez toho, aniž by mě odsoudil nebo odhodil jako porouchaný kus šrotu. Někoho, kdo tady pro mě je, kdykoli ho potřebuju a dělá každý můj den lepší. Někoho, kdo mě posouvá nahoru a nestahuje dolů Někoho, s kým chci být ne proto, že bych měla pocit, že už si nikoho lepšího nenajdu a že sama bych to nezvládla. Ale proto, že skutečně chci a proto, že on mi za to stojí, i kdyby se dělo cokoli. Někoho, koho se nemusím bát skutečně a upřímně milovat.

Zobrazit víc

je v pohodě vztah, kdy se vidíme jednou za měsíc, někdy třeba za 2-3 měsíce? ale prostě píšeme si a je vidět, že se milujeme, jen moji rodiče mě k němu nechtějí moc pouštět, protože bydlí daleko a neznají ho, ale věřím, že v budoucnu bude líp na 100%

Vzhledem k tomu, že o vašem vztahu nevím nic jiného než to, že se nevídáte moc často, protože tví rodiče tvého přítele neznají, tak ti opravdu nedokážu říct, jestli je to v pořádku nebo ne.
Každý od svého vztahu vyžaduje něco jiného. Pokud je to pro vás dva takhle v pohodě, tak to prostě v pohodě je, a je úplně jedno, co si o tom myslí ostatní. Pokud máš nějaké pochybnosti, nejspíš by jste si o tom měli promluvit dřív, než pochybnosti přerostou v něco horšího a vyřešit to.
Z mé osobní zkušenosti vztahy na dálku nefungujou, pokud nejde jenom o dočasný stav a nebo pokud není jisté, že se to brzo změní a začněte se vídat mnohem častěji. Jasně, existujou i výjimky, které to zvládnou, ale moc takových není. Pokud totiž žijete na dvou rozdílných, vzdálených místech, žijete taky dva rozdílné a vzdálené životy. Takhle na dálku se vás vztah prakticky nemá jak vyvíjet. Zvlášť, pokud - jestli tomu rozumím správně - jste teprve teenageři. Což znamená, že se teprve vyvíjíte a hledáte, co chcete a nechcete - jak v životě, tak ve vztahu.
Takže pokud žádné pochybnosti nemáš a víš, že vás vztah má možnost vyvíjet se - přeju vám všechno nejlepší a doufám, že to vyjde co nejlépe. Pokud ovšem pochybnosti máš a tou budoucností si nejsi až zase tak jistá - promluvte si. A uvidíte, co se z toho vyvine.

Zobrazit víc

+2 odpovědi Přečíst si víc

Priznat neveru? Jen ulet...

Heh .. nepodvádět?
Na tohle není jednoduchá odpověď. Ty sám/sama musíš vědět, co dělat.
Byl to úlet v opilosti, kdy ses neovládal/a? Byl to úlet, protože jsi měl/a potřebu užít si jinde? Bylo to "přátelství", které se jednoho dne prostě zvrtlo? Byl to opravdu jen úlet? Lituješ toho? A jak moc? Myslíš, že se to v budoucnu může stát znova? Jak moc ti záleží na tvém partnerovi/partnerce? Jak dlouho trvá váš vztah? Randíte spolu? Nebo už spolu bydlíte, popřípadě máte děti nebo jiné závazky? Může se o tom tvůj/tvá partner/ka dozvědět odjinud? Myslíš, že by o tom chtěl/a vědět? Dokážeš s tou vinou žít? V tom všem si musíš udělat jasno.
Samozřejmě, někteří by řekli: "Jdi a řekni jí/mu to, je to fér a ty bys o tom taky chtěl/a vědět". Jenže život nikdy není takhle jednoduchý. Znám případy, kdy bylo dobré rozhodnutí nevěru zamlčet. Znám taky případy, kdy bylo stejné rozhodnutí katastrofou. A stejně tak případy, kdy bylo dobrým rozhodnutím o tom říct. A kdy to stejné rozhodnutí skončilo katastrofou.
Kdyby mě teď přítel jednorázově podvedl, zatím co je pryč, nebo zatím co já budu pryč, sama nedokážu říct, jestli bych o tom chtěla vědět. Jasně, bylo by to vůči mě fér a ocenila bych upřímnost. Ale taky by mě to extrémně ranilo, zničilo by to veškerou důvěru a nejspíš i náš vztah. Rozhodně by pro nás oba bylo jednodušší, možná i lepší, kdybych prostě nevěděla.
Takže promiň, ale neporadím ti. Ty sám/sama znáš nejlíp, jak svého/svou partnera/ku, tak váš vztah i sám/a sebe.

Zobrazit víc

Názor na piercing v jazyku, není to třeba nepříjemné při líbání či orálním sexu, může dojít i k úrazu? Výhody, nevýhody?

Piercingy v jazyku mám dva a jsou to moje lásky. Kdybych neměla malý jazyk a nebála se o zuby, šla bych i do třetího.
Výhodu mají úplně stejnou, jako všechny ostatní piercingy, které mám - cítím se s nima mnohem líp. Nevýhodou je, že s natrhnutým piercingem v jazyku se fakt hodně blbě jí a někdy i mluví. Taky je třeba co nejdřív po propíchnutí vychytat délku tyčinky, protože příliš dlouhá může do pár dní poškodit jak dásně, tak zuby. Příliš krátká může poškodit jazyk.
Co se orálního sexu a líbání týče, tam je to extrémně individuální. Hodně záleží na citlivosti i na šikovnosti. Jsou lidi, kterým to vadí, jsou lidi, pro které je to s piercingem lepší a jsou lidi, kteří ani necítí, jaký je mezi tím rozdíl. Pro mě osobně je to s nima mnohem zábavnější.
A co se úrazů při orálním sexu týče .. jsou místa, kde se může tyčinka "zaseknout" a natáhnout jak daná místa, tak jazyk. Údajně to není zrovna příjemná záležitost.

Zobrazit víc

Budeš vůbec slavit Vánoce?

Nejspíš ne. S přítelem jsme plánovali, že je strávíme spolu, ale nakonec musí odjet mnohem dříve, než jsme plánovali a naprostá většina mých přátel je v zahraničí, což znamená, že nejspíš budu na Vánoce i Nový rok sama.
A rozhodně neříkám, že mě to nemrzí, ale nehroutím se z toho. Tenhle rok, a hlavně poslední měsíc tady byly mnohem důležitější věci, které jsme potřebovali a ještě potřebujeme vyřešit, takže pro mě bude nejlepším vánočním dárkem klid, pohoda a žádný stres.
+4 odpovědi v: v "Též vás dneska zastihl sníh?"

Nepotřebujeme vánoce a svátky abychom se viděli s rodinou či přáteli. Ti opravdoví tě uvítají kdykoliv a ti lepší, kteří Tě chtějí skutečně vidět si udělají výlet za tebou.

Původně jsem se chtěla rozepsat .. ale moc se mi o mé momentální situaci nechce ani přemýšlet, natož abych o ní psala. Takže vám sem jen hodím fotku, řeknu že je to složité a poděkuju všem, co to chápou a jakýmkoli způsobem mě podporujou ❤️
Nepotřebujeme vánoce a svátky abychom se viděli s rodinou či přáteli Ti
+4 odpovědi v: v "Též vás dneska zastihl sníh?"

[100.] Krásná jubilejní otázka ❤️ ( V tomto případě mne opravdu dost zajímá váš názor, tudíž poprosím o co nejobsáhlejší odpověď ^^) Proč vlastně žít život, který je špatný? Proč se nepokusit ho začít znovu? Není lepší spáchat sebevraždu, než žít špatný život a získat možnost začít nanovo?

MatyasLorenz’s Profile PhotoBlackFlamia
No však jasně. Život totiž funguje stejně jako hry. Pokaždé když se zabijete, objevíte se na poslední uložené pozici a budete to moct zkoušet znova a znova, dokud nebudete spokojení. Rozhodně doporučuju vyzkoušet to!
A teď vážně. Uvědomuješ si, jak tohle zní lidem, kteří se svým životem bojují? Dokážeš si představit, že bys takhle osobně došla za někým, kdo trpí dlouhodobě nějakou fyzickou nebo psychickou nemocí, za někým, kdo přišel o vše co měl a musí všechno budovat znovu, za někým, kdo se těžce vymotavá ze špatné životní situace - za někým, kdo momentálně žije "špatný" život, a dala mu tuhle otázku? Uvědomuješ si, že to zní jako "Bože, proč se vůbec snažíš a bojuješ, se raději zabij a doufej, že po smrti je něco dobrého"?
Sebevražda není dobré řešení. A to říkám jako někdo, kdo se o ní pokusil a ve slabých chvilkách na ni ještě pořád myslí. Jasně, změnit svůj život je těžké. Občas je to šíleně těžké. Stojí to hodně času, energie a různých prostředků. ALE ty výsledky za to stojí. Mám kolem sebe hodně lidí, kteří se z absolutního dna dostali nahoru. Ne na vrchol, ale rozhodně výš, než kde byli původně. A je hrozně super sledovat je, jak šplhají výš a výš i přes všechny překážky. Absolutně si nedokážu představit, že by to někdo z nich prostě vzdal. Že by někdo z nich hodil všechny své problémy na své blízké, protože proč on by se měl snažit.
A nedokážu si ani představit, že bych to vzdala já sama. Protože ano, bylo by to jednodušší, ale nikdy bych nezažila věci, o kterých jsem před pár lety ještě ani nesnila. Nikdy bych nepoznala lidi, kteří mi ukázali, že život za to stojí a stejně tak stojí za to bojovat, aby byl lepší. Nikdy bych neměla možnost skutečně žít.

Zobrazit víc

To pro tebe rodina a kamarádi nejsou důležitější než počasí? To ti vůbec není líto, že je neuvidíš?

A já snad někde řekla, že nejedu do Česka jenom kvůli počasí? Ne, nevracím se kvůli úplně jiným věcem. Počasí je jenom jedna z mnoha těch, kvůli kterým jsem ráda, že jsem tenhle výlet zrušila.
Co se rodiny týče .. člen rodiny za kterým bych jela, i kdyby cokoli, už není mezi živými a s ostatními nemám až zase tak dobré vztahy na to, aby mi rvalo srdce, že je ještě nějakou dobu neuvidím. A přátelé .. naprostá většina mých přátel nežije v Česku. Ty, které bych opravdu chtěla vidět bych dokázala spočítat na prstech jedné ruky a všichni chápou, že tenhle rok prostě přijet nemůžu - nebo respektive mohla bych, ale na úkor něčeho, co opravdu nechci obětovat.
.
Česko. Místo kde jsem bydlela. Lidi se kterými jsem tam pravidelně přicházela do styku. Život jaký jsem tam měla .. nechybí mi to. A jsem extrémně ráda, že mi to nechybí a že nemám potřebu vytvářet si nějaké falešné vzpomínky na to, jak dobře mi tam bylo. A ačkoli mě to na jednu stranu mrzí, zároveň jsem hodně ráda, že všechny vazby, které jsem se svým bývalým životem v Česku měla, pomalu mizí. Že si tady tvořím svoje "doma" a svou vlastní rodinu. Že tady můžu být sama sebou a šťastná - což jsem kdysi nedokázala.

Zobrazit víc

+4 odpovědi v: v "Též vás dneska zastihl sníh?"

Též vás dneska zastihl sníh?

luna24601’s Profile PhotoSlečna Esterka z Gallifrey
Já jsem tak hrozně ráda, že letos na Vánoce nejedu do Česka. Vážně.
Pár dní tady máme mizerné počasí - jenom 15 stupňů, vítr, sluníčko sotva půl dne, občas prší a já jsem absolutně nepoužitelná. Potřebuju sluníčko. Teplo a světlo. Hodně sluníčka. Hodně tepla a světla.
Nedokážu si představit, že bych musela fungovat v tom počasí, které je v Česku.
+4 odpovědi Přečíst si víc

Prostor pro volnou otázku.

Žijeme ve světě, kde muži pracujícímu u ochranky stačí upozornit silně opilé ženy na to, že nemohou ničit cizí majetek a už je obviněn z obtěžování a vyhozen z práce. Zároveň žijeme ve světě, kdy je znásilnění omluveno tím, že "byla mimo a nijak extra se nebránila".
Můžete mi, prosím, někdo vysvětlit tuhle logiku?

Máte doma nějaké rostliny? Pokud ano, tak jaké?

Nebudu tady psát, kolik mám doma rostlin, protože se to číslo skoro každý týden zvyšuje. Každopádně mám takový ten základ těžce zabitelných rostlin - fíkusy, tradescantie, haworthie, echeverie, venus flytrap, avokáda, kalanchoe, kaktusy ..
A nutně se potřebuju pochlubit tím, že se mi konečně podařilo vypěstovat mango a marhaník z pecky ❤️
Máte doma nějaké rostliny Pokud ano tak jaké

Dokázala by si celý život žít s mužem, který nechce děti?

Tak vzhledem k tomu, že sama děti nechci, si tuhle otázku otočím .. a ne, nedokázala bych být ve vztahu s někým, kdo by děti chtěl. Dokonce už jsem se kvůli tohohle jednou rozešla, protože ačkoli to byl skvělý chlap, chtěl mít jednou velkou rodinu. Což je něco, co bych mu nikdy nedokázala dát a tudíž nemělo smysl plánovat společnou budoucnost. Nebo tedy pro mě osobně rozhodně nemá smysl setrvávat ve vztahu a něco budovat s někým, s kým by to stejně dříve nebo později muselo skončit.
A ne, donutit se k tomu mít děti, i když je nechci, pro mě rozhodně není možnost. Stejně tak jako očekávat, že se kvůli mě někdo vzdá svých životních cílů/potřeb. Tohle totiž není řešení, ale prima cesta do pekla pro všechny zúčastněné.

Jak se dnes máte?

StyxieS’s Profile PhotoStyxieS
Těžce se mi to přiznává, ale poprvé od doby co jsem přesídlila do zahraničí vím, jaké je to cítit se homesick.
Je ale poměrně smutné, že to není ani kvůli rodiny, ani kvůli přátel. Ani kvůli rodného města nebo známých míst. Je to pouze kvůli tomu, že v Česku jsem si mohla zajít k doktorce kdykoli jsem potřebovala, bez dojíždění mimo mé město, bez placení poplatků nebo dohadování se s pojišťovnou.
Tady, než abych šla k doktorovi, raději prostě doufám že neumřu. I když dnes spíš doufám, že nebudu umírat příliš dlouho.

Ke mi tvýho přítele upřímně líto.

Je ti mého přítele upřímně líto, protože mám sebeúctu.
Ok 🤷
+1 odpověď v: v "Co bys dělala, kdyby příteli vadilo že chodíš ven bez něj a nechtěl tě pouštět třeba i jenom s kamarádkama?"

Co bys dělala kdyby do tebe byl zabouchlý kluk, kterého chce kámoška? (on to ví, ji nechce) ty ho chceš, ale víš že by ji to zranilo...

Já se řídím tím, že ženské přátelství funguje nejlíp, když máte stejný vkus na alkohol a rozdílný vkus na muže, takže se mi tyhle situace nestávají. Nehledě na to, že z bezpečnostních důvodů moc ženských kamarádek nemám.
Ale i kdyby, tak bych si o tom s kámoškou promluvila hned jak bych věděla, že se nám líbí stejný kluk, a všechno si s ní vyjasnila, abychom předešly jakýmkoli budoucím problémům. Což jste vy dvě očividně neudělaly.
Kdybych už se dostala do téhle situace .. udělala bych úplně to samé. Všechno bych si to s ní na rovinu vyříkala a vyjasnila. Řekla bych jí, jak to cítím já, jak to cítí on, co všechno mezi námi proběhlo (i kdyby to měla být "jenom" konverzace) a zeptala bych se jí, co si o tom myslí ona. A teda taky bych se cítila trapně za to, že o tom nevěděla hned, jak se to stalo.
Pokud by měla s tím, že bych s ním něco měla problém, plně bych to respektovala, protože přátelství je důležitější než zamilovanost. Pokud by s tím problém neměla, dávala bych si hodně velký pozor, aby se pak necítila zanedbávaná, protože znovu - přátelství je důležitější než zamilovanost.
Mě osobně by rozhodně až zase tak nevadilo, kdyby moje kamarádka měla něco s klukem, který se mi líbí (jenom líbí, ne že bych s ním už něco měla a ona mi ho pak přebrala), protože nejde ovlivnit, do koho se zamilujeme a štěstí mých blízkých je mi přednější, než moje ego. Mnohem víc by mi vadilo, kdyby se mnou moje kamarádka nejednala upřímně a narovinu, protože pak bych musela hodně přemýšlet, jestli ji ještě vůbec můžu nazývat kamarádkou.

Zobrazit víc

Máš někdy pocit, že život nemá smysl?

Samozřejmě.
Skoro pokaždé, když se zhorší mé mentální zdraví, začnu mít pocit, že se můj život tak nějak .. zasekl. Že nikam nesměřuju. Začnu pochybovat o sobě i o všem okolo. Začnu mít pocit, že až udělám cokoli, nic se nezmění. Ať udělám cokoli, nikdy to nebude lepší. Čímž se mé mentální začne ještě víc zhoršovat a dostanu se do absolutně odporného začarovaného kruhu.
Ale pořád je to jenom pocit. Jenom pitomá fáze, která časem s trochou snahy pomine. Dobrá, občas je potřeba víc, než jen trocha snahy. Ale vždycky je tady něco, co se dá udělat. Vždycky je tady někdo, kdo pomůže. Vždycky je tady něco, kvůli čemu se vyplatí snažit se - i kdyby to ze začátku měla být jen maličkost.

Co bys dělala, kdyby příteli vadilo že chodíš ven bez něj a nechtěl tě pouštět třeba i jenom s kamarádkama?

Poslala bych ho do háje a šla ven, užívat si s kamarádkami.
Nejsem pes, aby mě můj přítel měl co pouštět na vycházky a ještě kontrolovat, kde, s kým a co můžu nebo nemůžu dělat.
To že jsi ve vztahu fakt neznamená, že ses automaticky stala něčím majetkem. Pořád jsi to ty, se svým vlastním osobním životem. Se svou rodinou, svými kamarády a svými koníčky. Samozřejmě přítel začne být součástí toho života .. ale ne jeho jedinou částí. Máš právo na svůj vlastní čas pro sebe a máš právo strávit ho jakkoli chceš. A tvůj přítel by to měl respektovat. Stejně tak, jako ty bys měla respektovat to samé u něj.
Takže si s ním o tom můžeš promluvit a zkusit to vyřešit. Ale vážně, jestli chceš jít ven, prostě mu o tom řekni a jdi. Bez výčitek. Buď ti začne věřit a nebo nemusíš litovat, že vás vztah skončil, protože vztahy bez důvěry nikdy nejsou dobré a funkční vztahy.

Zobrazit víc

+1 odpověď Přečíst si víc

Trávíš své volné chvíle raději sám/a, nebo ve společnosti přátel, rodiny či své lásky?

Mám za sebou pár poměrně náročných změn, takže momentálně nejraději trávím čas sama. Cestováním po ostrově, učením, péčí o stále nové a nové kytky, v knížkách a podobně. Jediná osoba, kterou jsem schopná snést je přítel.
Ale je mi jasné, že tohle se za chvíli změní a budu zase trávit většinu času s kamarády, lítat po akcích a poznávat nové lidi.
Trávíš své volné chvíle raději sáma nebo ve společnosti přátel rodiny či své

Byla bys schopná přerušit kontakt s tvou mámou, kdyby se k tobě chovala fakt hrozně? I když je to tvoje vlastní máma a víš, že tě v jejím životě potřebuje aby se měla dobře? Dokázala by ses vyrovnat s tím že by tě všichni ve tvým okolí odsoudili?

Je důležité vědět, že není žádnou povinností mít své rodiče (popřípadě jakéhokoli jiného rodinného příslušníka) rád. Rodiče, stejně jako každý jiný člověk v našem životě, si musí naši lásku a respekt zasloužit. Jenom ten samotný fakt, že nám darovali život, prostě nestačí.
Taky je důležité vědět, že svým rodičům za to, že nám dali život, nic nedlužíme. Bylo to jejich vlastní, svobodné rozhodnutí, které by mělo být naprosto nesobecké - tudíž by za něj neměli nic očekávat.
Takže ano, pokud by se ke mě má matka chovala natolik špatně, že by mi do života nepřinášela nic dobrého, naopak by mi ho ničila, neměla bych problém utnout s ní veškerý kontakt. A neměla bych kvůli toho výčitky, i kdybych věděla, že mě v životě potřebuje. A rozhodně bych neřešila, co si o tom myslí mé okolí. Protože lidé, kteří jsou mi v životě blízcí a záleží mi na nich, by věděli víc než dobře, proč jsem se rozhodla jak jsem se rozhodla.
Rodina jsou lidé, kteří by při sobě měli stát, podporovat se a chovat se k sobě co nejlépe. A pokud to takhle nefunguje s biologickou rodinou nebo některým jejím členem, není vůbec nic špatného na tom, vytvořit si rodinu novou - třeba "jen" z přátel a nebo se daného člena "zbavit". Člověk musí myslet i na sebe. Na svůj život. Na své psychické a fyzické zdraví. Byt tak trochu sobec - ale zároveň pamatovat na to, že pokud si chceme v našem životě někoho udržet, je třeba se k němu podle toho chovat. Jinak ho nemůže vinit za to, že odešel.

Zobrazit víc

Co bys dělala, kdyby si tě přítel nechtěl přidat do vztahu na fb? Ja už jsem z toho úplně zoufalá. Mám pocit že se za mě stydí.

Uhm .. nic? Sama nemám potřebu mít na fb označeno, jestli jsem ve vztahu, popřípadě s kým. A rozhodně to není proto, že bych se za svého partnera styděla. Spíš proto, že mi to přijde úplně zbytečné. Já mám ten vztah kvůli sobě, ne kvůli ostatním. Je pro mě důležité, že o mém partnerovi a mém vztahu ví mí dobří přátelé a rodina. Protože to jsou lidi, na kterých mi záleží a kterým záleží na mě, takže se o můj život aktivně zajímají. Proč by mi mělo záležet na tom, jestli o mém vztahu ví někdo, s kým jsem chodila na základku a už roky spolu nekomunikujeme a podobní lidé? Vážně neplatí pravidlo, že čím víc lidí o vztahu ví, tím lepší bude. To je absolutní blbost.
Takže pokud s tebou přítel normální chodí ven mezi lidi, nemá problém představit tě svým přátelům, případně i své rodině, pokud už je na to čas, tak bych se myšlenkou, že se za tebe stydí vážně vůbec nezabývala. Proboha, vždyť je to jenom facebook. Něco, na čem v životě absolutně nezáleží. To zaprvé.
Zadruhé .. zeptala ses ho na to? Poslala si mu žádost a po tom, co jí nepřijmul si za ním zašla a zeptala se ho proč? Protože nikdo jiný, než tvůj přítel ti na tohle odpověď vážně nedá. (A pokud jenom čekáš na to, až ti tu žádost pošle on a takhle to hrotíš, tak to raději ani nekomentuju.)

Zobrazit víc

Můžu se zeptat, jestli máš ty dermály ještě z Česka, nebo už z Mallorky? Přijde mi, že v ČR to moc salonů nedělá..

Úplně všechny piercingy mám z Mallorcy, ze stejného studia a skoro všechny i od stejného člověka.
Každopádně, pokud chceš dermály (a fakt je chceš), tak ti doporučuju si za dobrým studiem klidně dojet, i když to bude daleko. Měla jsem totiž čest se špatně píchnutými dermály i s dermály se špatnou aftercare poskytnutou studiem .. a nestojí to za to. Fakt ne.

Ty piercingy v jazyku máš teď nově? Můžu poprosit fotku?

Jo, jo. Mám je jenom pár dní.
Ty piercingy v jazyku máš teď nově Můžu poprosit fotku
+1 odpověď v: v "Můžu se zeptat kolik máš piercingů vlastně máš? A kde? A který bolel nejvíc a který nejmíň? Piercingy se mi hrozně líbí, ale bojím se té bolesti."

Jak se vyrovnat s rozchodem?

Je třeba si uvědomit, že váš vztah skutečně skončil. A taky to, že konec vašeho vztahu opravdu neznamená konec vašeho života. Což bude opravdu těžké, když budete sedět doma, vzpomínat na společně prožité chvíle, litovat se a přemýšlet, jak svého partnera dostanete zpátky.
Takže je třeba jít ven, trávit čas s kamarády, věnovat se nějakému koníčku, vyzkoušet něco nového, poznávat nové lidi, cestovat .. prostě zabavit si hlavu i tělo natolik, aby nechaly minulost být minulostí a užívaly si současnost a všechno to dobré, co pořád máte.
A HLAVNĚ, všechno co uděláte, dělejte jenom pro sebe. Ne proto, abyste někomu něco dokázali. Jinak to bude k ničemu a vyjde to úplně nastejno, jako byste seděli doma a utápěli se ve smutku.
Já vím, že tohle těsně po rozchodu může znít jako něco absolutně nereálného. Ale čím dříve se překonáte něco dělat, tím dříve se znovu budete cítit dobře. A čím častěji začněte něco dělat, tím jednodušší to pro vás bude.

Zobrazit víc

Můžu se zeptat kolik máš piercingů vlastně máš? A kde? A který bolel nejvíc a který nejmíň? Piercingy se mi hrozně líbí, ale bojím se té bolesti.

Mám jich celkem 12. V obou bradavkách, dermály mezi prsy, dva v jazyku, septum v nosu, tři v levém uchu a dva v pravém uchu.
Nejbolestivější .. to byl asi industriál. Ten jsem nakonec i musela vyndat, protože mému uchu se extrémně nelíbil. Nejméně bolestivé asi byly lalůčky nebo septum. Ty byly prakticky bez bolesti při vpichu i při hojení.
Ale nejvíce nepříjemný byl na 100% jazyk. Nemůžu říct, že by nějak extrémně bolel, ale při píchání prvního jsem málem omdlela už při vpichu. Upřímně už jsem se viděla na zemi s jazykem roztrhnutým jehlou. Druhý už jsem snášela lépe, ale i tak jsem musela ve studiu zůstat ještě půl hodiny, než mě pustili domů. První den jsem pak vůbec nebyla schopná zavřít pusu, kvůli otoku a dlouhým tyčkám. Mluvení obstarávaly moje poznámky v mobilu. A tekutá dieta taky nic moc.
Každopádně, i když je celá procedura ne zrovna příjemná, není se čeho bát. A to říkám jako někdo, kdo nesnáší jehly (a fanoušek bolesti taky nejsem). Pokud si najdeš dobré studio, o všem si tam s tebou rádi promluví, všechno ti vysvětlí a ukážou. Taky se budou snažit, aby ses při samotné proceduře cítila co nejlépe to jenom jde a trpěla co nejméně. Stejně tak ti rádi poskytnou následnou aftercare.
Jasně, za kvalitní služby si nejspíš připlatíš, ale rozhodně to nebudou vyhozené peníze. Protože ochotný přístup, zkušenosti a vysoké hygienické standardy stojí za každou korunu navíc.

Zobrazit víc

+1 odpověď Přečíst si víc

Ahoj Darkness. Na tvůj profil nyní narážím náhodně, vlastně po dlouhé době znovu. Mám radost že tu stále jsi, jsi jedna z těch stálic asku, moc jsi mě potěšila. PS: Pes se zastřeleným životem. A taky ten starý trapný Tiskař. :-)

Augustine Korps
Já ti dám starého trapného tiskaře! 😠
Skvělý tiskař, který tomuhle, teď už dávno mrtvému, místu dával smysl a přirostl mi k srdci i přes pouhé odpovědi.
(Tedy .. ahoj, těší mě, že tě těší, tvé znovuobjevení se mi zlepšilo den.)

Každý může být čím chce nehledě na to co taková píča jako ty řekne !!!

Super. Tak se zeptej sám sebe. Šel by si do restaurace a ochotně a bez stížností zaplatil za jídlo od kuchaře, kterého sice baví vařit, ale vůbec to neumí?
Šel by si do kadeřnictví a ochotně a bez stížností zaplatil kadeřnici, kterou sice tahle práce baví, ale zničí ti vlasy a účes?
Šel by si k tatérovi a ochotně a bez stížností zaplatil mu zaplatil, za to, že ti na pochybném místě, pochybnými nástroji vytetuje těžko identifikovatelný flek? Protože jeho ta práce taky určitě baví.
A šel by jsi takhle k fotografovi, doktorovi, dělníkovi .. kterého jeho práce baví, ale neumí ji? Asi ne, že? Takže znovu. Fajn. Dělejte si co vás baví. Ale nepovažujte se za něco, co nejste.
Mě strašně fascinuje, jak se určitá část z vás nedokáže smířit s tím, když je k vám někdo reálný. Když někdo říká něco, co absolutně nesouvisí s vašimi naivními představami o životě. Jako například to, že se z vás nikdo neposere sotva vylezete školu. Že jestli chcete něčeho dosáhnout, budete muset tvrdě dřít a ani tak se vám to nemusí povést - protože ne každý může být čím chce a nebo mít to, co chce.
A taky .. ne všichni mají stejné názory. A samozřejmě, jiný názor není automaticky správný názor. Ale je mi líto, i tak byste ho měli respektovat a chovat se jako civilizované lidské bytosti.

Zobrazit víc

+1 odpověď v: v ""Můžeš být čímkoli chceš" myslíš že je to pravda ?"

"Můžeš být čímkoli chceš" myslíš že je to pravda ?

Tohle je neskutečná blbost. Stejně jako "Dělej si co chceš nehledě na názory ostatních, hlavně že jsi šťastný." a podobně debilní rady.
NE, opravdu ne každý může být čímkoli si vysní. Samozřejmě, nikdo vám nezakazuje jít a zkusit si splnit své sny. Tohle je super věc, vyžaduje to hodně odvahy a obdivuju každého, kdo to udělá s následně na sobě a svých snech tvrdě pracuje. A jasně, když vám někdo řekne, že jste nula a nic nedokážete, tak není moc důvodů, proč toho člověka neignorovat.
ALE (!!) je extrémně důležité mít nějakou sebereflexi a lidi, kteří vám poskytnou zpětnou vazbu. Třeba .. dejme tomu, že rádi pečete dorty a podobné věci. Jenže vám to moc nejde a ostatní vám to upřímně řeknou. A vy, místo abyste se nad tím zamysleli, něco změnili a začali se v tomhle ohledu více učit a zlepšovat, budete se řídit těmi radami výše. Takže si otevřete vlastní cukrárnu a budete se divit, že vám tam prakticky nikdo nebude chodit. Přesně takovou logiku tyhle rady mají.
V dnešní hodně má hrozně hodně lidí, že mohou být čímkoli a není to pravda. Influenceři, umělci, tatéři (respektive tattoo artists, protože to druhé slovo je tam hodně podstatné), modelky, fotografové, spisovatelé .. a velice "usilovně" to zkoušejí. Ale už prostě nevidí, že kvalita jejich práce je prakticky nulová a nejsou ochotni poslouchat, co jim říkají ostatní .. i když by měli. To, že si vaši pozici koupíte opravdu neznamená, že jste jí dosáhli pomocí kvalitní práce. To, že udržíte strojek z vás nedělá tattoo artists. To, že dokáže něco načmárat na papír z vás nedělá umělce. To, že dokážete něco zamektat, někdo to upraví a udělá vám klip, to z vás opravdu nedělá zpěváky.
Jděte a pracujte na svých snech. Dělejte to co vás baví. Ale poslouchejte ostatní a nepovažujte se za něco, co nejste.

Zobrazit víc

+1 odpověď Přečíst si víc

Nechtěla bys do Česka jezdit častěji? Nejenom kvůli rodiny ale i kvůli přátelům nebo tak?

Ne, nechtěla.
Ještě do nedávna jsem měla jeden hodně velký důvod, proč se do Česka vracet. Snad bych i mohla říct, že to byl hlavní důvod, proč jsem se do Česka chtěla vracet. Ale ten teď navždy zmizel a když nad tím tak přemýšlím, tak se mi nechce zpátky ani na Vánoce. Ani na ten pitomý týden.
Jasně, těším se, až uvidím moje čtyřnohé lásky. Ano, bude fajn vidět matku, za předpokladu, že u toho nebude její manžel. Ano, pořád tam mám přátele, za které bych strčila ruku do ohně, i když by se dali spočítat na prstech jedné ruky. Ale u těch bych byla nejraději, kdyby mohli přijet za mnou. A nejlépe tady zůstat.
Ne proto, že by se mi nechtěly dávat peníze za cestování. Ale proto, že celé to místo, kde jsem žila, je extrémně prohnilé a toxické. Minulý rok jsem ještě dala šanci některým lidem a místům, protože to vypadalo, že se změnili alespoň trochu k lepšímu. A jedinou odměnou mi bylo to, že mě znovu vyloženě vyfackovaly všechny důvody, proč jsem odtud odjela. A proč už se zřejmě nikdy nebudu chtít vrátit.

Zobrazit víc

+1 odpověď v: v "Jak casto navstevujes rodice?"

Jak casto navstevujes rodice?

Jednou ročně na Vánoce a Nový rok. Přibližně tak dvakrát do měsíce, někdy méně, výjimečně víckrát si napíšeme. Tenhle rok jsme si volali jenom jednou.
A musím říct, že takhle nám to vyhovuje a funguje mnohem víc a lépe, než když jsme se museli vídat denně nebo skoro denně.
+1 odpověď Přečíst si víc

Seš piča

Děkuji 🙃
Každopádně, děti moje milé, jdu vám znovu promluvit do duše.
Prosím, nikdy, ale opravdu nikdy se nebojte někoho požádat o pomoc, když to potřebujete. Já vím, je to těžké. Sama jsem ten typ, který s žádostí o pomoc čeká do poslední sekundy. ALE (!) hrát si na někoho, kdo si vždy se vším a za všech okolností poradí sám se skoro nikdy nevyplácí.
NE, nebude to vypadat, jako že jste slabí a neschopní. Naopak, přiznat si, že na něco nestačíte a že potřebujete pomocnou ruku vyžaduje určitý druh vnitřní síly a odvahy. NE, nebude to vypadat, jako že otravujete. Naopak, vaši blízcí jsou většinou rádi, když vám mohou pomoct a ulevit od problémů. Nikomu z nás přece nedělá radost, když se někdo z lidí na kterých nám záleží trápí. A "překvapivě", i mnoho "neznámých" rádo podá pomocnou ruku.
ANO, vždy je tady někdo, kdo vám ochotně pomůže. I když to tak nevypadá, VŽDY je tady někdo, na koho se můžete obrátit. Ať už jsou to vaši známí, internetoví známí, příslušné orgány a nebo naprostí cizinci. Stačí se jenom pořádně rozhlédnout.
Takže prosím .. prosím, pokud potřebujete pomoc, požádejte o ni, dokud není zbytečně pozdě. Překonat na pár minut svůj strach a své ego ke skutečně jednodušší a lepší, než si zbytečně prodělávat další problémy a zbytečně se ještě více trápit.

Zobrazit víc

Co děláš, když jsi smutná?

Jsem smutná.
Na smutku, pokud netrvá příliš dlouho není vůbec nic špatného a rozhodně není nutné s ním za každou cenu bojovat. Všichni občas máme zlé dny. Všichni se občas necítíme nejlépe. Všem se nám občas nedaří. Všichni jsme občas smutní. A tak to je naprosto v pořádku.
Ačkolo se tak hodně lidí snaží tvářit, tak nikdo nemá dokonalý život, který by si každý den užíval naplno a ve kterém by byl nonstop šťastný. Tohle je jen hloupá, extrémně hloupá iluze. A snažit se jí dosáhnout v realitě je ještě hloupější.
Takže pokud máte špatný den a jste smutní, tak prostě mějte špatný den, buďte smutní a vůbec se za to nestďte. Klidně si udělejte den pro sebe, vybrečte se, zalezte si do postele s knihou/seriály a ignorujte svět. A nebo si o tom naopak jděte popovídat se svými blízkými, nechte se obejmout a buďte prostě takoví, jací jste - reální.

Zobrazit víc

Aké máš plány na víkend?

Smile1239’s Profile PhotoSmile
Jsem opravdu neskutečně vděčná, že ačkoli nemám jedno ze svých nejlepších období, nechala jsem se překecat k poznání nových lidí a průzkumu těch méně turistických míst na Mallorce.
Sice mě to mentálně vyčerpalo natolik, že dnes zaručeně zůstanu zalezlá v posteli a budu se vyhýbat všemu a všem .. ale rozhodně to stálo za to a motivovalo mě to překonávat se častěji, i když to není lehké.
Aké  máš plány na víkend

Takže by to podle tebe mělo být povoleno?

Samozřejmě. Jak už jsem řekla, je to podle mě základní lidské právo, využívat výhod manželství a moct si adoptovat dítě. Nehledě na gender osob v páru. A ano, tím naznačuji, že mi je úplně jedno, jestli se chce vzít a společně vychovávat dítě muž, žena, někdo kdo se necítí být ani jedním, někdo kdo se cítí být obojím, někdo kdo své pohlaví změnil a nebo kdokoli jiný. Stejně tak je mi úplně jedno, jaké je složení těchto osob v páru.
Jediné co je důležité je funkčnost daného vztahu a to, že li lidé budou vychovávat své dítě dobře.
+1 odpověď v: v "Co si myslíš o manželství homosexuálů? A o tom, že by mohli adoptovat děti?"

Co si myslíš o manželství homosexuálů? A o tom, že by mohli adoptovat děti?

Manželství homosexuálů a adopce dětí homosexuály vůbec není důležitý problém. A tím samozřejmě neříkám, že by měli přestat bojovat ne za svá, ale prostě za lidská práva, která náleží všem.
Tím chci říct, že jediný problém jsou jako vždycky lidi a jejich komfortní zóny.
"Já jsem zvyklý/á na tohle a tohle, takže jinak to být nemůže."
"Pro mě je přirozené tohle a tamto, takže když je to jinak, je to špatně."
"Jsem líný/á o tom přemýšlet, nedej bože najít si nějaké informace, takže to musí zůstat takhle."
"Bojím se změn, takže se opovažte nějaké dělat!"
Vždyť valná většina populace je v takových "kontroverzních" věcech úplně stejná. Klidně bych mohla přirovnat tenhle problém k politice, klimatickým změnám, plýtvání a podobně. U většiny věcí by stačilo prostě jen začít používat hlavu, najít si informace a udělat jen minimální(!) změny k tomu, abychom ten svět měli zase o něco lepší.
Ale proč, když si můžeme sedět na tom svém pohodlném písečku, všechno ignorovat a nedělat nic. Ono to všechno přece nějak dopadne, že jo.

Zobrazit víc

+1 odpověď Přečíst si víc

Myslíte si, že dnešní svět mladých lidí ovládají sociální sítě? A co si myslíte o tom, že si 11ti léta holka vyrije na své tělo 'krásné holky nejí'? Proč si myslíte, že to vzniká a jaké jsou důvody?

Sociální sítě jsou dobrá věc a užitečný nástroj. Každého ovládají jen natolik, nakolik jim to člověk dovolí. A samozřejmě pokrok nejde zastavit, takže na tom, že "dnešní mladí" jsou hodně internetoví a nevrací se k životu v jeskyni nevidím nic špatného.
Ta špatná věc je to, že ve většině případů je nikdo nenaučil kriticky myslet. Nikdo jim neřekl, že ne vše co vidí, slyší a čtou je realita. Nikdo jim neřekl, že ne všechno je tak jednoduché, jak to vypadá. Nikdo jim neřekl, že to co se tváří skvěle, skvělé být nemusí. Nikdo jim neřekl, že to co vidí na internetu z většiny prostě není realita a do reality ani nejde převést. Prostě byli k internetu a sockám odloženi, aby se tak nějak vychovali sami.
To souvisí i s dnešním pojetím "krásy" (a ano, pro mě tady ty uvozovky prostě patří, protože to, co se dnes většinově považuje u žen a nejen u nich za krásné, je pro mě absolutně odporné). Jasně, jsou tady lidé, kteří se snaží šířit, že je možné být spokojený se svým tělem a že na reálném těle s veškerými jeho nedokonalostmi není nic špatného. Ale, buďme k sobě upřímní. Je více vidět a slyšet tyhle lidi a nebo různé napíchané, plastické a k tomu ještě vyphotoshopované hvězdičky? Odpověď je myslím jasná.
Samozřejmě, každý si se svým tělem může dělat co chce. ALE !! nikdo by úpravami svého těla neměla negativně ovlivňovat ostatní.

Zobrazit víc

https://ask.fm/LukasTefalSiftik/answers/158024042921?utm_source=copy_link&utm_medium=android Máš známé striptérky protože si s nima pracovala? 😉

Mám známé striptérky, protože mě s nima seznámil přítel.
Ale nebudu lhát, dělat striptérku by mi vůbec nevadilo. Tedy .. asi ne full time, ale jako přivýdělek nebo sezónní práce, proč ne?

Más nějakou radu, jak být spokojenější se svým vzhledem?

Jasně. Sledovat účty jako je tenhle. Hodně pomůže vědět jak falešný tenhle insta-famous svět je a že je nereálné dosáhnout v realitě stejného vzhledu jako na fotkách, nad kterými někdo strávil hodiny s photoshopem.
Más nějakou radu jak být spokojenější se svým vzhledem

Zaprcáme?😘

Prosím, PROSÍM, uvědomte si, že zvířata nejsou hračky, které můžete pár měsíců používat, chlubit se s nima na sockách a až se vám nebudou hodit, nenápadně se jich zbavit. Když si pořídíte zvíře, je to závazek na celý zvířecí život. Pokud už ho musíte dát pryč, mělo by to být pouze ze závažných důvodů a pouze pro dobro daného zvířete.
Je mi upřímně špatně z lidí, kteří si tohle buď neuvědomují, a nebo to pro vlastní sobeckost nerespektují. Když už víte, že si nemůžete dovolit mít zvíře dlouhodobě, tak si ho prostě nepořizujte a jděte raději pomáhat do útulků a organizací - takhle se dostanete do blízkosti zvířat a budete mnohem více prospěšní.
Prostě .. proboha. Používejte tu kulatou věc na krku! Vesmír se opravdu netočí jen kolem vaší osoby.

Podle asku působíš hrozně pragmaticky a seriózně co se lásky týče, takže mě hodně překvapilo že se tady najednou objevilo něco takhle romantického. Rozhodně je to ale příjemná změna!

Haha, něco romantiky v tom bude, ale hlavně to souvisí s mýma úzkostma a opatrností. Ono totiž vyspat se s někým nezávazně je pro mě mnohem jednodušší, než spát s někým ve vztahu. Vím, že to zní hodně divně, ale u nezávazného sexu není moc věcí, nad kterýma by se dalo přemýšlet. Když to nebude dobré, tak to nebude dobré a nikdo nic kromě "prošukaného" času neztratí.
U někoho, na kom mi záleží je ale těch věcí, o kterých se dá přemýšlet hodně .. právě proto, že mi na tom člověku záleží a nechci to nijak pokazit. Ze začátku vztahu, dokud nemám alespoň v některých věcech jistotu, prostě nejsem schopná "začít si" sama. Moje úzkosti mi totiž přehrávají tolik scénářů s mizerný koncem, že by pro mě v tu chvíli pravděpodobně bylo jednodušší dobrovolně si uřezat ruku.
Stejně tak už nemám potřebu "dát se" znovu někomu, kdo toho jen využije. Takže potřebuju cítit, že je v tom něco víc, než obyčejná píchačka. Takových vztahů už jsem si užila víc než dost a už jsem jiná příliš unavená na to, abych jimi procházela znovu.

Zobrazit víc

+3 odpovědi v: v "Co si myslíš o tom, když partner vyžaduje hesla od účtů a mobilu toho druhého?"

Jak to myslíš, že pro tebe sex není jen o fyzické rozkoši?

Sex jako takový pro mě je jenom o fyzické rozkoši. Pokud jde jen o úlety/přátelství s výhodami, tam to není o ničem jiném. Prostě se na sebe jen vrhnout, užít si to a pak si jít každý svou cestou.
Sex v dlouhodobém vztahu ale vnímám úplně jinak. Samozřejmě, pořád jde o to navzájem se co nejlépe uspokojit. Ale zároveň už tam jde i o určitý druh intimity. O určitý druh o sebeodevzdáníse. O určitý druh sebeodhalení se, nejen v tom smyslu, že si sundáte oblečení. Je to způsob, jak si být o něco blíž, zase trochu jiným způsobem.
Potřebuju mít absolutní jistotu, že v tomhle můžu se svým partnerem mluvit úplně o všem a že on ví, že se mnou může mluvit úplně o všem. Jistotu, že se před ním nemusím v ničem stydět. Jistotu, že se nemusím bát zkoušet nové věci. A hlavně jistotu, že "po" bude stejné jako "předtím".
Takže je hádám pochopitelné, že jestli v tomhle směru něco nefunguje, je to ve vztahu hodně velká překážka.

Zobrazit víc

+3 odpovědi v: v "Co si myslíš o tom, když partner vyžaduje hesla od účtů a mobilu toho druhého?"

Přítel mě podvedl. Sám se k tomu přiznal a prý to bylo jenom proto že byl opilý a slíbil mi že už to nikdy neudělá. Vůbec teď nevím co dělat. Co bys dělala ty?

Já osobně bych to pravděpodobně ukončila. Opilost pro mě není žádná omluva/výmluva. Nechci mít nic společného s lidmi, kteří neumí pít/pijí přes svůj limit i když ví, že tím riskují - ať už různé problémy, zdraví své nebo i svých kamarádů a nebo ztrátu důvěry svých blízkých. Nehledě na to, že nevěru jsem v minulosti odpustila dvakrát .. a nikdy to nedopadlo dobře.
Každopádně, já nejsem ty. Já tvého přítele neznám, nevím, jaké to mezi vámi je. Nevím ani, jakým způsobem tě podvedl. Takže zaleží jen na tobě, jestli jsi schopná mu znovu věřit, popřípadě ochotná žít ve strachu, že to kdykoli může udělat znovu. A nebo jestli tam někde uvnitř cítíš, že po tomhle už to mezi vámi nemůže dál fungovat - a k tomu ti jen mohu říct, že pokud tohle cítíš ale bojíš se s ním z nějakého důvodu rozejít, například kvůli samoty, tak s lidmi je to občas jako s náplastmi. Nejlepší je odtrhnout je rychle a zažít jen krátkou bolest než dobrovolně dlouhodobě trpět.

Zobrazit víc

Jaké jsou tak další důvody podle tebe k rozchodu krom toho, když partner/ka chce heslo od účtů a mobilu?

dumbshitttttt’s Profile PhotoCurious Butterfly
Tohle je hrozně, ale hrozně individuální, protože každý ve vztahu hledá něco jiného. To co pro mě může být důvodem k rozchodu, jiným vůbec nemusí vadit, naopak jim to může vyhovovat. Každopádně, co mě se týče:
1) Když svému partnerovi nemůžu věřit, nebo když můj partner nevěří mně. S tím se pojí i omezování a přehnaná kontrola.
2) Nulová podpora a snaha pochopit.
Jelikož jsem člověk s psychickými problémy, potřebuju někoho, kdo dokáže pochopit moji situaci a podpořit mě v tom, abych se s tím poprala. Ale nejde jen o psychické problémy, jde o cokoli. V životě jsou miliony situací, kdy jsou podpora a pochopení více než důležité.
3) Příliš velká závislost jednoho na druhém. Ano, jsme ve vztahu. Ano, nějakým způsobem sdílíme své životy. To ale neznamená, že jsme se stali jednou a tou samou osobou. Přecejen, máme nejen společné, ale i odlišné zájmy.
4) Nepřekonatelné problémy v sexuálním životě.
Sex je pro mě ve vztahu důležitý. A je pro mě důležité, abychom si ho oba naplno užívali. Není to pro mě totiž jen o fyzické rozkoši.
5) Jakákoli forma násilí.
Je úplně jedno, jestli jde jenom o "blbou" facku, slovní napadení nebo podobně. Je úplně jedno, jestli byl ten člověk opilý. Tohle je prostě konečná.
6) Tohle je vyloženě jenom můj osobní problém, ale potřebuju, aby byl můj partner jistým způsobem vůdce. Jakmile jsem v téhle pozici já, nikdy ten vztah nedopadne dobře a je pro mě tedy lepší ukončit to hned než čekat na špatný, samovolný konec.
7) Když můj partner nedokáže ocenit mou snahu a to co pro něj dělám. Nebo ještě hůř, když to bere jako samozřejmost.
8) Když mě vztah nikam neposouvá, naopak mě drží na místě nebo táhne dolů.
Ony všechny tyhle věci jdou většinou ruku v ruce. Asi bych i dokázala, kromě těchto hlavních věcí, vyjmenovat i další .. ale celkově jde prostě o to, že vztah má člověka dělat šťastným, posouvat ho dopředu a ulehčovat mu život. Pokud to tak není a nejde to už napravit, je čas říct sbohem.

Zobrazit víc

+3 odpovědi v: v "Co si myslíš o tom, když partner vyžaduje hesla od účtů a mobilu toho druhého?"

Co si myslíš o tom, když partner vyžaduje hesla od účtů a mobilu toho druhého?

Vztah bez důvěry nikdy nebude fungovat. A někdo, kdo vyžaduje hesla k vašim účtům, aby vás mohl kontrolovat, rozhodně není někým, kdo by vám věřil. A nebo někým, komu byste mohli věřit vy. A tím, že tomu člověku hesla dáte, se rozhodně nic nezmění. Akorát tím ublížíte sami sobě.
Upřímně, kdyby mi můj přítel řekl, ať mu dám hesla, hodně bych začala přemýšlet nad tím, že nejvyšší čas se rozejít, i kdyby jinak všechno fungovalo. Manipulátoři totiž vždycky začínají pomaličku a nenápadně.
Jasně, je v pořádku, když se sami rozhodnete z nějakého důvodu své účty/mobil sdílet. Ale jinak? Ne. Jedno velké ne a nic víc.
+3 odpovědi Přečíst si víc

Zmenila sa prezývka na asku :) a zmenil sa život ktorý žijem, pretože to nie je ružová záhrada, je to realita, kde musíme pátrať po fajnových zážitkoch a nových veciach :) nemám na teba viac otázok, len chcem odpovedať ako kedysi a pamätám že tej polrok dozadu som dostával zaujímavé otázky :)

DžejDžej
Oh. Otázky. Jo.
Zrovna teď přemýšlím, že bych je začala posílat znovu. Určitě už by nebyly každodenní, protože na to už nemám čas. Ale stále mám věci, na které bych se chtěla ptát.
Každopádně opravdu nevím, ještě uvidím, jestli mi to za to bude stát.
+1 odpověď v: v "Zdravíčko, po dlhej dobe som sa dostal k asku. Pamätáš si ešte osobu Morský pán? xD už som to musel zmeniť, veľa vecí sa zmenilo :)"

Zdravíčko, po dlhej dobe som sa dostal k asku. Pamätáš si ešte osobu Morský pán? xD už som to musel zmeniť, veľa vecí sa zmenilo :)

DžejDžej
Ahoj, upřímně se přiznávám, že si nepamatuju. Ale rozhodně si to neber osobně, protože já si podle přezdívky tady nepamatuju ani lidi, se kterýma se znám osobně nebo se s nima prakticky denně bavím. Ano - jsem přesně ten člověk, který zapomene něco jméno pět sekund po tom, co se mi ta osoba představila.
Ale o těch věcech, které se změnily, si ráda poslechnu!
+1 odpověď Přečíst si víc

A co podle tebe mají dělat holky co mají úzké rty?

A co je špatného na tom, mít úzké rty? Je to podle tebe nějaký handicap nebo co?
Nechápu, fakt nechápu tenhle trend "mít všechno co největší nehledě na to, jak to vypadá a všechno ostatní je špatně". Úzké rty jsou úplně normální a hezké. Stejně tak jako plné rty. Nebo jakékoli jiné rty.
Každopádně, pokud už se někdo s úzkými rty nedokáže smířit, tak ať už si aspoň připlatí a jde někam, kde mu je udělají fakt hezky a co nejvíc přirozeně. Zřejmě nikdy nepochopím co je přitažlivé na držce, která vypadá jak dva vytahané pysky napatlané rtěnkou (omluvuju se za upřímnost).
+1 odpověď v: v "Neber tohle prosím nějak špatně nebo jako urážku, ale strašně mi připomínáš pornoherecku Daphne Klyde😂"

Vzala jsi už přítele domů? Nebo plánuješ ho tam vzít?

Když jsem jela domů na Vánoce, byli jsme spolu teprve nějaké dva nebo tři měsíce, takže to rodiče ani nevěděli že vůbec někoho mám. Řekla jsem jim to teprve když jsem byla v Česku. A tenhle rok se mnou přítel určitě taky nepojede, protože má své vlastní plány.
A tak nějak asi nemůžu říct, že by mi to vadilo. Nikdo z mé rodiny totiž nemluví anglicky, takže bych musela 24/7 fungovat jako překladač. Taky bych přítele nikdy nemohla s rodiči nebo s někým jiným z rodiny nechat osamotě, protože by asi nebylo tak úplně fajn, kdyby na sebe mohli tak akorát zírat a usmívat se.
Jasně, těším se, že ho jednou vezmu do Česka, ukázat mu, jak to tady vůbec vypadá. Nechat ho poznat právě české pivo a jídlo. Užít si společně trochu jiné než to španělské prostředí. Ale co se představování rodině týče, nebude to úplně jednoduché.
A než se někdo zeptá, ani já jeho rodiče neznám. Pravděpodobně tohle léto poznám jeho matku, ačkoli zrovna tohle je něco, na co se opravdu netěším.

Zobrazit víc

+1 odpověď v: v "Přidáš fotku s přítelem? :)"

Neber tohle prosím nějak špatně nebo jako urážku, ale strašně mi připomínáš pornoherecku Daphne Klyde😂

Neuráží mě, že mě přirovnáváš k pornoherečce.
Uráží mě, že mě přirovnáváš k někomu, kdo má naprosto odporně napíchanou držku.
+1 odpověď Přečíst si víc

Myslíš, že má smysl zůstat ve vztahu který nefunguje po sexuální stránce? Jinak nám všechno funguje.

To všechno záleží na tom, jak moc je pro vás sex důležitý. A taky na tom, co vlastně je ten problém, protože na opravdu hodně věcech se dá pracovat, časem je tak nějak "vypilovat" a sejít se tam, kde vám to bude oběma vyhovovat. Jenom je prostě důležité o tom mluvit a zkoušet - ne nechat partnera aby si odbyl to svoje a pak si ostatním stěžovat, jak hrozné je to s ním v posteli.
Upřímně nechápu, proč si tolik lidí myslí, že komunikace k dobrému, respektive skvělém sexu vůbec není potřebná. Ono to vážně (většinou) nefunguje tak, že prostě skončíte do postele a zažijete sex svého života. Jste to VY, kdo se svým tělem žije celý život, tudíž jste to VY, kdo své tělo zná nejlépe. A překvapivě, ne všichni lidé jsou stejní a váš partner vám opravdu nevidí do hlavy, takže opravdu nemá návod k tomu, jak vás udělat co nejlépe.
Osobně mi vůbec nepřipadá těžké nebo nějak divné říct svému partnerovi, že mám ráda zrovna tohle a tohle, že tohle je to moje místo nebo že bych ráda zkusila tohle a tamto. Stejně tak mi nepřijde těžké nebo divné se ho zeptat, co bych si přál abych naopak udělala já nebo co by chtěl zkusit on. Naopak, přijde mi to naprosto normální a přirozené.
Každopádně, pokud by mi to ve vztahu po sexuální stránce nefungovalo ani po tom, co bychom se to oba snažili zlepšit, na nějakých 95% bych to ukončila. Nedovedu si představit, že bych s někým spala jenom z povinnosti. Nebo proto, že bych toho člověka nechtěla ranit. Nebo že bych se svým partnerem nespala vůbec.

Zobrazit víc

...

DarknessDeStation’s Profile PhotoDarkness DeStation
Jenom takové menší doplnění k mé předchozí odpovědi.
Ženy .. nebuďte stupidní krávy. To, že máte právo rozhodnout se kdo a co bude dělat s vaším tělem a podobně, ještě neznamená, že máte právo toho zneužívat.
To, že vás někdo osloví není obtěžování. Obtěžování je, když ten někdo nerespektuje, že nemáte zájem.
To, že vám někdo řekne, že vám to sluší, není nevhodný nevhodný komentář, natož obtěžování. Obtěžování je, když vám někdo řekne, že jste prcatelná kunda a nerespektuje, že se vám to nelíbí.
To že vám někdo podrží dveře, není obtěžování. Obtěžování je to, když vás následně plácne po zadku.
To, že se vám někdo s něčím snaží pomoct, není obtěžování. Obtěžování je to, když nerespektuje vaše "Ne, díky".
To, že vám někdo řekne ne nebo řekne že máte něco přestat dělat, není obtěžování. A už vůbec to neznamená, že máte právo jít a toho člověka nahlásit za sexuální obtěžování jenom proto, abyste se pomstily.
Vážně, dejte si to v těch vašich nemocných hlavách do pořádku.

Zobrazit víc

+3 odpovědi v: v "Mas chlulatou kundu?"

Záleží ti na tom, co si o tobě lidi myslí?

Samozřejmě že ano. Už dávno jsem vyrostla z té teenagerské "mámpíči" fáze .. která, buďme k sobě upřímní, je u většiny lidí předstíraná.
Jsem ráda za každý feedback který mi lidí dají - ať už jde o můj vzhled, o to, co dělám nebo o to, co sdílím. Jsem ráda, když mě někdo pochválí, ale stejně tak jsem ráda, když mě někdo zkritizuje. Pochvaly mi dávají motivaci pokračovat, kritika zase motivaci zlepšovat se.
Jasně, hodně jde o to, jak někdo svůj názor vyjádří. Pokud mi někdo řekne, že jsem hnusná, tlustá kurva, tak nad tím pokrčím rameny a za pár minut zapomenu, že se něco takového stalo. Pokud mi někdo normálně řekne, že si myslí, že jsem přibrala a nesedí mi to nebo že tahle změna vzhledu už je moc, ráda se nad tím zamyslím protože ti lidé mohou mít pravdu.
Stejně tak, když se něco chystám udělat, ráda si poslechnu, co si o tom myslí ostatní, protože už mě to taky párkrát zachránilo od poměrně velkých průserů.
Je to vlastně stejné jako se vším - je prostě prostě potřeba odfiltrovat si to užitečné od naprosto zbytečných výblitků.

Zobrazit víc

Volná otázka

Prosím. Prosím netrestejte lidi za chování, které chcete vidět častěji. Já vím, že s extrémními introverty je to těžké, ale když už se rozhodnou socializovat se, rozhodně to nemusíte komentovat něčím jako "No že ses taky pro jednou rozhodl/a ukázat se".
Když se vám někdo po dlouhé době ozve, fráze typu "Co se stalo že sis konečně vzpomněl/a?" taky není ideální.
Stejně tak, když lidé s úzkostmi - nebo kdokoli, udělá něco, co jim obvykle dělá problém, rozhodně to nepotřebuje komentář typu "No konečně. To to nemůžeš dělat častěji?" Nebo "Tak vidíš že to vůbec nebyl problém, tak už příště nehysterči".
Nejen že tím ubližujete té osobě, ale ubližujete tím taky sami sobě, protože tím naprosto snižujete šance, že byste se s tímhle "požadovaným" chováním setkali znovu.
Kdykoli někdo udělá nějaký krok dopředu, i kdyby byl sebemenší, pochvalte ho za to. Nestěžujte si, jako by to nebylo dost dobré. Vás to totiž stojí jen změnu věty - a opravdu si nemyslím, že je tolik těžké říct "Je super že jsi přišel/a!", "Jsem rád/a že ses ozval/a! Jak ses celou tu dobu měl/a?", "Jsem rád/a že se ti povedlo o co ses snažil/a!" nebo "Jsi dobrý/á že jsi to překonala!".
Tu osobu to absolutně demotivuje znovu se snažit. A bolí to. Šíleně to bolí, hlavně když se snažíte kvůli někomu a on vás za tu snahu akorát potrestá.

Zobrazit víc

Můžu se zeptat jakou chybu jsi udělala? Samozřejmě chápu jestli nechceš odpovídat.

Zeptat se můžete vždycky, od toho tahle stránka je 🤷
Každopádně, o některých věcech co se tohohle týče ještě pořád nejsem ochotná se bavit. Převážně asi proto, že se za sebe tak nějak stydím .. i když vlastně nemám proč, protože nic z toho nebyla vyloženě moje chyba.
O některých věcech už ale problém mluvit nemám. Například o mém ex "příteli". Přijde mi vtipné označovat ho za přítele, protože jím vlastně nikdy nebyl. Nutil mě do sexu s ním, i když už jsem s ním spát nechtěla. Pravidelně mi kvůli toho vyhrožoval a vydíral mě. Nespočítala bych, kolikrát jsem pod ním ležela, čekala až to skončí a přemýšlela nad tím, že takhle nějak se musí cítit kurvy - akorát že ony z toho mají aspoň ty peníze. Já z toho měla akorát psychické problémy. Vůbec ho nezajímalo, že mě to bolí a že mi, nejen psychicky, ubližuje. Každé moje "ne", "nechci", "dost" a "prosím" mu bylo akorát k smíchu.
Hodně, opravdu hodně dlouho mi pak trvalo znovu si uvědomit, že jsem něco jiného než akorát maso sloužící pro zábavu jiných. Udělala jsem pak kvůli toho hodně hloupostí, kterých doteď lituju .. ale aspoň už jsem se naučila nevyčítat si je.

Zobrazit víc

+3 odpovědi v: v "Mas chlulatou kundu?"

a tak isto to platí aj u mužov

Bože .. já úplně čekala, že se s tímhle někdo ozve. Samozřejmě že to platí úplně pro všechny, nehledě na věk, rasu, pohlaví, cokoli. Ale očividně jsem to včera chtěla adresovat jen ženám - z důvodu, o kterém jsem si myslela, že je naprosto lehce pochopitelný. Asi jsem se pletla.
+3 odpovědi v: v "Mas chlulatou kundu?"

Mas chlulatou kundu?

Děkuji osobě, která se tak pečlivě stará o stav ochlupení na mém těle, za volnou otázku. Přijde mi totiž poněkud důležité tohle říct.
Osoba, která je mi velmi blízká včera zažila svůj první sex. Na čemž by nebylo nic špatného .. kdyby ho zažila dobrovolně. Kdyby se z toho následně psychicky nezhroutila. A to vše jen proto, že se bála říct ne. Protože měla pocit, že tomu člověku přece něco dluží, když se k ní předtím choval tak dobře.
A bohužel, není první, ani poslední. Já udělala úplně stejnou chybu .. a tak bych vám tedy chtěla říct - holky dívky, děvčata, ženy a dámy. Vaše tělo je jen VAŠE. Je jen na vás, co komu dovolíte s ním dělat. Nemusíte se bát říct ne. Nemusíte se cítit provinile, když někoho nenecháte dělat vám něco, co se vám nelíbí. A rozhodně nikomu nic nedlužíte. I kdyby vám předtím jakkoli pomohl, NEJSTE POVINNÉ PLATIT MU ZA TO VLASTNÍM TĚLEM.
Je jedno, jestli se jedná o otravného typka v baru, který vám dělá nemravné návrhy a snaží se vás dotýkat a nebo jestli jde o někoho, kdo se tváří jako váš přítel a tlačí vás do něčeho, na co ještě nejste připravené. Máte veškeré právo říct ne.
A hlavně, jestli se jedná o vašeho "přítele", máte nejen veškeré právo říct ne. Máte taky veškeré právo tohohle člověka odstřihnout ze svého života. Bez výčitek, bez omluv, bez jakéhokoli špatného pocitu.
Tohle všechno totiž není o ničem jiném, než o obyčejné sebeuctě. O sebeúctě, kterou by měla mít každá z nás a kterou by nám nikdo neměl brát.
Takže prosím .. prosím, pamatujte si vše, co jsem teď řekla a především si na to vzpomeňte, jestli se někdy dostanete do podobné situace.

Zobrazit víc

+3 odpovědi Přečíst si víc

Měla jsi kvůli svým úzkostem problémy ve vztahu?

Upřímně, ale opravdu upřímně svého přítele obdivuju za to, že se mnou zůstal i po tom, čím si se mnou za začátku prošel.
Náš vztah v podstatě začal jako úlet. Takové příjemné zakončení léta. A jelikož to byl úlet a tím pádem pro mě vztah s ním ještě vůbec nebyl důležitý, absolutně jsem neřešila co a jak dělám. Když udělám něco špatně a pokazí se to .. tak co. Nijak mi to neublíží.
Jenže postupem času jsem si uvědomila, že už to není jenom sex a že toho člověka nechci ztratit. A s tímhle uvědoměním mé úzkosti vyletěly do nebeských výšin a začala jsem o sobě pochybovat úplně ve všem. ÚPLNĚ. VE. VŠEM.
Z módu tak trochu divná a tichá byl najednou mód naprosto divně šílená a neschopná říct jediné slovo. Desetkrát jsem přemýšlela o každém pohybu který jsem chtěla udělat, o každém slovu které jsem chtěla říct. Většinou jsem o nich přemýšlela tak dlouho, až jsem udělala/řekla něco úplně divného, vyloženě retardovaného, co jsem vůbec nechtěla. Kdykoli jsem se ocitla v situaci, na kterou jsem nebyla zvyklá, byla jsem extrémně útočná. Začala jsem se stydět za dvě tělo.
V noci jsem vedle něj ležela v posteli a přemýšlela, jestli se s ním raději nemám rozejít dřív, než stejně udělám něco, čím to totálně zničím. Na jednu stranu mi s ním bylo tak šíleně dobře a na druhou stranu jsem prostě chtěla utéct a někde se zavřít před ním i před celým světem, který mi tyhle stavy způsobuje. Často jsem díky tomu byla extrémně náladová. Naprosto bezdůvodně jsem brečela. Nedokázala jsem se vůbec v ničem rozhodnout.
Teprve až když jsem si na všechny běžné vztahové situace s ním znova zvykla, dokázala jsem se znova začít chovat jakž takž normálně. Předtím jsem mu bez zbytečného přemýšlení nedokázala dát ani pusu nebo s ním jít někam ven. Teď už panikařím jenom když na mě vytáhne nějakou novou šílenost nebo kámoše, se kterým bych se měla seznámit.
Což je pro mě hodně velký úspěch, protože všechny mé předchozí vztahy mé úzkosti a pochybnosti o sobě jen prohlubovaly.

Zobrazit víc

+1 odpověď v: v "Můžu se jen zeptat, jak jsi říkala, že ještě nejsi psychicky úplně v pořádku, jaký máš problémy? Jestli o tom nechceš mluvit tak to samozřejmě chápu."

A aspoň menší nápovědu čeho se ta práce týká nebo o ní vůbec nechceš psát..?😶😅

dumbshitttttt’s Profile PhotoCurious Butterfly
Tak .. asi můžu prozradit, že pracuju s lidma, za které mám hodně velkou zodpovědnost. A že je to práce, kterou by ode mě nikdo, kdo mě zná nečekal. A už vůbec by nikdo, kdo mě zná neočekával, že v ní budu jakkoli dobrá.
+3 odpovědi v: v "proč jsi nešla na VŠ?"

Tak to rovnou priznej ze tam delas kurvu

Jo, a tohle je přesně ono. Přesně kvůli lidem jako je tady anonym o mé práci odmítám mluvit, protože opravdu nepotřebuju aby si někdo dohledat víc infa a psal mé šéfové a ostatním lidem podobné sračky. Už se to takhle stalo jednou a opravdu mě překvapuje, že vás to ještě baví.
A ne, kurvu nedělám. Kdyby ano, nemám problém se k tomu přiznat. Přecejen je to práce jako každá jiná.
+3 odpovědi v: v "proč jsi nešla na VŠ?"

A prozradíš nám jakou máš práci? Jak si vyděláváš?

dumbshitttttt’s Profile PhotoCurious Butterfly
Omlouvám se, ale o tom tady mluvit nechci. Nemám problém na to odpovědět v soukromé zprávě, ale tady mě sleduje až moc lidí, kteří by mi díky téhle informací znepříjemňovali život. Stejně tak tady nehodlám zveřejňovat přesnou část ostrova kde bydlím, jména mých nejbližších kamarádů, mého přítele a podobně. Každopádně svou práci hodláme brzy měnit, takže až se tak stane, s radostí se o tom tady rozpovídám.
+3 odpovědi v: v "proč jsi nešla na VŠ?"

proč jsi nešla na VŠ?

Tuhle otázku absolutně, ale absolutně nesnáším. Není to tak, že by mi vadilo, že se na to někdo ptá. Ale kdykoli se tak stane, vybaví se mi celé to období .. a nemůžu zrovna tvrdit, že bylo příjemné.
Všichni, naprosto všichni ode mě očekávali, že na výšku půjdu. Nikdo ani na vteřinu neuvažoval o tom, že by to mohlo být jinak. Proč taky? Vždycky jsem dělala to, co se ode mě očekávalo. Chodila jsem na kroužky, protože se to ode mě očekávalo, i když mě nebavily. Chodila jsem na ně i v době, kdy akorát zhoršovaly všechny moje psychické problémy, protože se prostě očekávalo, že tam budu chodit. Šla jsem na střední, která se ode mě očekávala, i když jsem chtěla jít někam úplně jinam. Měla jsem výborné známky, protože se to ode mě očekávalo, i když jsem se v té době chtěla věnovat úplně jiným věcem. A jelikož jsem byla to extrémně talentované, nadané, inteligentní a chytré dítě, všichni očekávali, že půjdu i na výšku.
Jenže já nemohla. Věděla jsem, že jsem na tom psychicky momentálně tak špatně, že bych to nezvládla. Chtěla jsem si prostě jen vyřešit svoje problémy a teprve pak pokračovat ve studiu, pracovat, cokoli.
Jenže znovu. Všichni ode mě očekávali, že na výšku půjdu. A nebyli zvyklí, že říkám ne. Takže to celé vyústilo v můj absolutní mentální breakdown a z mého plánu odložit výšku na rok, se stalo absolutní ne, nikdy.
A ačkoli by asi nebylo špatné ji mi, svého rozhodnutí nakonec nelituju. Jsem totiž přesně tam, kde jsem celou dobu měla být.

Zobrazit víc

+3 odpovědi Přečíst si víc

Ahoj, mam kamarátku ktorú poznám už 6 rokov a teraz sa mi 3 mesiace neozvala, tak som jej napísala ze ako sa ma a ona ze mala zlé obdobie,nechcela ma zaťažovať a kedy sa stretneme Myslím si že keby sa jej neozvem ja, nenapísala by mi.Myslíš že sa mi vyhýba a chce sa stretnúť len preto zo slušnosti?

Obávám se, že v tomhle ti vůbec, ale vůbec neporadím, protože to ty sama musíš svou kamarádku znát.
Každopádně, zrovna já jsem přesně ten typ člověka, co když má nějaké problémy a necítí se dobře, prostě se všem přestane ozývat, dokud si to nevyřeší. V takových momentech se prostě nezvládám socializovat se. I když vím, že ty lidi zajímá co se mnou je a rádi by mi pomohli .. prostě to nedokážu. Potřebuju být sama a tím si tu energii dobít a teprve pak se znova začnu ozývat příteli, pak nejlepším přátelům a pak ostatním.
Samozřejmě pak ještě vzniká ta situace, že se cítím blbě, že jsem ty lidi ignorovala, takže mám strach se jim vůbec ozvat a musí to udělat oni. Což je celkem problém, když někdo ještě netuší, že to takhle mám.
Takže být tebou bych s tou kamarádkou ven šla. Normálně si s ní popovídali, zeptala se jí na to co, proč a jak a pak uvidíš, co z toho vznikne a jestli ji pořád můžeš považovat za kamarádku.

Zobrazit víc

Můžu se jen zeptat, jak jsi říkala, že ještě nejsi psychicky úplně v pořádku, jaký máš problémy? Jestli o tom nechceš mluvit tak to samozřejmě chápu.

Už roky bojuju s úzkostma. V podstatě už od dětství. Vždycky jsem byla takové to divné dítě, které moc nemluví, nad vším moc přemýšlí, bojí se dělat nové věci a raději se nechá dobrovolně upálit, než aby před větším množstvím lidí (např. 4) muselo dělat něco, či by se mohlo nepovést. Místo kamarádů jsem měla knížky a mou oblíbenou činností bylo tvářit se, že neexistuju.
V podstatě nic z toho se doteď nezměnilo, akorát se mi vždy střídají období, kdy jsem schopná poměrně normálně fungovat a období, kdy jsem schopná zemřít hlady, protože je to mnohem lepší než se vystavovat všemu tomu, co by mě mohlo potkat po cestě do obchodu.
Jsou věci, se kterýma mám problém pořád, nehledě na to, jaké mám období. To je třeba moje sociální neschopnost. Nechte mě samotnou se skupinou cizích lidí a já do pěti minut spáchám sebevraždu prvním dostupným způsobem.
Můj odjezd do zahraničí byl v podstatě ekvivalent toho, když vás někdo hodí do vody, abyste se naučili plavat - akorát já se tam hodila sama, prostě rozený masochista. A musím uznat, že částečně to rozhodně pomohlo, už jen proto, že jsem tady našla lidi, kteří podporují můj boj s touhle šíleností. Ovšem pochybuji, že by bylo reálné, aby veškeré mé úzkosti jednoho dne prostě zmizely, ať už bych udělala cokoli.

Zobrazit víc

+1 odpověď Přečíst si víc

Když mu na tobě nezáleží tak je jedné ze je mu jedno co děláš.

Tak to pardón. To já mu vyřídím, že jestli mi chce dát najevo, že mu na mě záleží, tak mě musí zamknout do kuchyně a pouštět mě ven jenom abych mohla jít do práce a uklidit zbytek bytu. A za každý, byť jen oční kontakt s mužem mi dát 50 ran bičem!
Prosím tě, tady máš fotku moře. Až mi zase budeš chtít napsat, tak se na ni nejdřív podívej, uklidni se a zkus začít používat takovou tu kulatou věc, která ti sedí na krku. Ten proces samozřejmě opakuj tak dlouho, dokud se ti to nepodaří.
Když mu na tobě nezáleží tak je jedné ze je mu jedno co děláš
+3 odpovědi v: v "Nemůžeš odpovídat častěji?"

Nějak jsi v tom výčtu zapomněla to tvoje chlastání kterým se tak chlubíš 😉😉😉

Haha, vy mě tady vždycky dokážete tak skvěle pobavit.
Nesnáším chlastání. Stupidní potřeba otupit si mozek jak nejlevněji to jde. Stejně tak nesnáším lidi, kteří se tím chlubí. Teda samozřejmě, v patnácti (ehm, osmnácti), kdy se začíná pít, byl frajer každý, kdo toho do sebe zvládnul nalít co nejvíc, udělat co největší hloupost a pak ráno neumřít. V tomhle období se to dá tolerovat .. ale je potřeba z toho vyrůst.
A já z toho vyrostla - už dávno. Ale nehodlám se nijak stydět za to, že si ráda vypiju. Že si po náročném dni sednu s kamarády na pláž (na bar, k ohni, etc.) a otevřeme si víno nebo si dáme drink. Že si s přítelem něco otevřeme k večerní pohodě a podobně. Absolutně nechápu, proč bych měla, když mi jistě druhý alkoholu chutnají a umím s ním rozumně zacházet.
Ale aby některým z vás mohla znovu prasknout žilka, tady máte další alkoholickou.

Zobrazit víc

Nějak jsi v tom výčtu zapomněla to tvoje chlastání kterým se tak chlubíš
+3 odpovědi v: v "Nemůžeš odpovídat častěji?"

A to příteli nevadí, že za tebou přijel kamarád a trávíš s ním čas? Ten můj by mě zabil.

To je mi upřímně líto.
Kamarád se s přítelem hned první den poznal a sám se ho zeptal, jestli mu nevadí, že tady za mnou přijel a na nějakou dobu si mě ukradne, abych mu dělala průvodce, než zase bude cestovat někam dál. Jediné, co mu na to přítel řekl je, že nevidí důvod, proč by z toho měl dělat drama, protože nemá jediný důvod mi nevěřit.
Já taky neřeším, když jde beze mě ven a je tam s kamarádkama.
Nebo když se po něm ve studiu snaží plazit cizí ožralé ženské, protože prostě vím, že se nemám čeho bát, protože mu můžu věřit.
A upřímně přiznávám, že už bych nemohla žít ve vztahu, kde by tahle stoprocentní důvěra nebyla, nedejbože ve vztahu, kde by mi přítel zakazoval se s někým vídat a podobně. Tímhle už jsem si prošla a děkuji, stačilo. Už jsem se poučila, že to byla extrémní chyba.
Na žárlivosti není nic špatného, ale všechno má svoje meze. To že jsou dva lidi spolu absolutně neznamená, že teď musí naprosto zapomenout na své předchozí životy a začít život nový, stoprocentně společný. To že jsou dva lidi spolu prostě jenom znamená, že teď svoje životy navzájem sdílí a pomáhají si posunovat se v nich dál. A právě důvěra je toho velkou součástí.

Zobrazit víc

+3 odpovědi v: v "Nemůžeš odpovídat častěji?"

Nemůžeš odpovídat častěji?

Můžu, ale nechci. Už tak mám problém rozdělit svůj čas mezi kamaráda, který za mnou přijel z Česka a cestování s ním, přítele a práci, natož abych si mezitím ještě hledala čas na ask. Reálný život je pro mě "bohužel" mnohem větší prioritou.
Nemůžeš odpovídat častěji
+3 odpovědi Přečíst si víc

Neříkej že bys nebyla radši kdybys měla dokonale tělo 😉😉😉😉 beztak i tvůj přítel by byl mnohem radši

Víš jaký je rozdíl mezi dokonalým tělem a normálním tělem? Úhel, světlo a programy na úpravu fotek (↓↓).
Tu tvoji instagramovou dokonalost můžu mít kdykoli. Ale víš co? Já jí fakt NECHCI. Fakt by mě nebavilo milionkrát kontrolovat každou fotku, jestli tam náhodou není vidět, jak vypadám doopravdy. Věnovat hodiny tomu, aby si lidi v realitě mysleli, že vypadám jako na Instagramu. Vůbec řešit, co si o mě proboha někdo bude myslet a jestli se fakt všem líbím. Být na prášky z každé nedokonalosti, z každého kila navíc. Stejně tak mého přítele by nebavilo řešit nějaké salátky a dietky, cvičení, tunu omítky a paranoiu z názoru ostatních.
Proboha, vždyť to není tak dávno, co jsem se potýkala s anorexií a se všemi těmi sračkami v mé hlavě .. a vy už se mi je tam snažíte cpát znovu. Tohle už je vyloženě choré.
Normálním ženy mají normální těla. Nikdo není dokonalý. A můžete to popírat jak chcete. Klidně se můžete snažit vytvořit iluzi opaku .. ale tuhle pravdu prostě nezměníte.

Zobrazit víc

Neříkej že bys nebyla radši kdybys měla dokonale tělo  beztak i tvůj přítel by
+6 odpovědí v: v "Máš ráda svoje tělo? Jak ses ho naučila mít ráda? Nebo proč ho ráda mít nemůžeš?"

Když jsi za vystrčená prsa tak co si myslíš o kojení na veřejnosti?

Je mi líto, ale to jsi tady trochu špatně, protože vystrčená prsa jsou něco, co opravdu nepodporuji.
Nicméně kojení na veřejnosti mi nijak nevadí. Tedy samozřejmě v rámci určitých mezí. Opravdu si nemyslím že by matky nemohly mít právo nakojit své dítě někde jinde, než doma. A opravdu si nemyslím, že by si s tím musely zalézt někam na záchody, do kabinek nebo se schovávat kde se dá.
Zároveň jsou ale místa, kde se to rozhodně nehodí a já to nepotřebuju vidět. Je mi jedno, že je to přirozené. Je mi jedno, že někteří lidi tenhle akt považují za něco nádherného. Já se na to prostě dívat nechci, protože je mi to až fyzicky nepříjemné.
Takže ano, matky, které mají respekt ke svému okolí a ačkoli kojí na veřejnosti nedělají z toho divadlo pro všechny okolo, mají i můj respekt. Nemám problém je ignorovat a dopřát jim jejich klid, případně s něčím pomoci. Ale matky, které žádný respekt nemají a akorát se vystavují .. ty absolutně nesnáším.

Zobrazit víc

Žádný rodič a hlavně žádná máma nelituje toho, že má dítě. Nečekané neznamená nechtěné!

Všichni jsme boží stvoření navzájem se milující, takže potrat je hřích .. a další podobně blbé kecy.
Jasně, všichni rodiče milujou svoje děti. Hlavně matky. Jak mi teda pak vysvětlíš existenci babyboxů? Jak mi vysvětlíš matky, které své dítě hned po narození vyhodily a nechaly zemřít? Jak mi vysvětlíš ty rodiče, kteří své dítě šikanují nebo ho dokonce utýrali k smrti? Jak mi vysvětlíš rodiče, kteří své dítě strčí na výchovu někomu jinému, nehledě na to kolik to stojí, jen aby se o něj nemuseli sami starat? Jak mi vysvětlíš rodiče, kteří se o děti nestarají ani finanční, natož aby jim věnovali svůj čas? Jak mi vysvětlíš plno takových podobných věcí? Tím, že je to jenom speciální druh rodičovské lásky? Určitě.
+6 odpovědí v: v "Můžu se zeptat, proč jsi tak jistě rozhodnutá že nechceš děti?"

Možná by ses mohla "vystavovat nepohodlí" proto, že chodit s vystrčenýma bradavkama není zrovna společensky vhodné. Říká se tomu soudnost.

Tohle mě upřímně pobavilo, protože to zní, jako bych si do všech triček vystřihla díry na bradavky a chodila je někde vystavovat. A můžu tě ujistit, že tohle rozhodně nedělám.
Každopádně, jestli běžně chodíš po ulici a kontroluješ ženám výstřihy, jestli mají nebo nemají podprsenku a jestli jim případně nestojí bradavky, mám takový pocit, že nejsi zrovna ten pravý nebo ta pravá, co by mi mohla říkat něco o společensky vhodném chování. Nebo už se snad stalo, že za tebou přišla nějaká náhodná žena na ulici a strkala ti svoje bradavky přímo pod nos? Jestli ano, o čemž silně pochybuju, dovol abych ti vyjádřila veškerou mou lítost.
+6 odpovědí v: v "Máš ráda svoje tělo? Jak ses ho naučila mít ráda? Nebo proč ho ráda mít nemůžeš?"

A nebála ses, že po tom v bradavkách ztratíš cit? Nebo to bude překážet při sexu?

Naopak! Nikdy jsem je neměla příliš citlivé, takže jsem doufala, že se jejich citlivost zvýší, což se naštěstí opravdu stalo. A co se sexu týče, piercingy rozhodně nepřekáží. Nepřekáží vlastně při ničem.
Teda pokud člověk není stejně šikovný jako já, ale tam už jde jenom o vlastní blbost a nešikovnost. Každopádně za ten rok co je mám se mi ještě nestalo, že bych si je nějak natrhla nebo kvůli nim něco nemohla dělat.
+6 odpovědí v: v "Máš ráda svoje tělo? Jak ses ho naučila mít ráda? Nebo proč ho ráda mít nemůžeš?"

To na tebe musí být přítel pyšný že všude vyvaluješ kozy

No jo. Hrozně se za mě, moje názory, rozhodnutí a vzhled stydí a proto se mnou chodí. To je přece jednoduchá logika.
Vy, tak hrozně inteligentní jedinci, jste mi tady opravdu chyběli .. ❤️
+6 odpovědí v: v "Máš ráda svoje tělo? Jak ses ho naučila mít ráda? Nebo proč ho ráda mít nemůžeš?"

Jak moc tě bolelo když ti propichovali bradavky? Nemyslím to nějak úchylně fakt mě to zajímá protože já bych se toho třeba bála.

Mě osobně propichování nebolelo skoro vůbec. Nebyl to sice nejpříjemnější pocit na světě, ale určitě bych neměla problém podstoupit to znova. Těch pár hodin poté už sice bylo horších, ale pořád to nebylo nic, co by se nedalo přežít. Teda pokud jsem se nemusela hýbat. Každopádně třeba takový industriál pro mě byl mnohem větší peklo.
Ono ale hrozně záleží na tom, jaký typ bradavek máš a jak snášíš bolest. To, co pro mě bylo jako nic, pro tebe může být absolutní peklo a naopak.
A taky, to hodně lidí zapomíná zmínit, i když je to hodně důležité - záleží na tom, kdo tě píchá. Je to dost blbé ale v dnešní době může být "tattoo artist" a "piercer" snad každý a podle toho to taky vypadá. Za tu dobu, co se bavím s kluky ze studia už jsem viděla tolik špatné práce, tolik špatné zanícené a zhnisané práce, že vám můžu stoprocentně potvrdit, že co se tetování a piercingů týká, je dobré udělat si výzkum recenzí a následně si raději připlatit, než pak litovat a trpět. Dobrá práce a skvělý přístup za ten čas a peníze opravdu stojí.

Zobrazit víc

+6 odpovědí v: v "Máš ráda svoje tělo? Jak ses ho naučila mít ráda? Nebo proč ho ráda mít nemůžeš?"

Když chodíš bez podprsenky tak máš očividně prsa se kterýma si to můžeš dovolit a s těma tvými "(ne)dokonalostma" to nebude tak horké 😉😉

Jejda. A můžeš mi prosím říct, jak mají vypadat ženská prsa, se kterými si ženy mohou dovolit nenosit podprsenky? Já si totiž myslím, že si každá žena, nehledě na to jaká má prsa, může dovolit chodit bez podprsenky, pokud je jí to tak pohodlnější a je úplně jedno, co si o tom myslí ostatní.
Takže znovu. Ne, nemám výstavní prsa. NEPOTŘEBUJU výstavní prsa. Nepotřebuju ani cpát svoje prsa do něčeho, co by jim pomohlo vypadat "lépe" a "přitažlivěji". Nepotřebuju s nimi totiž na někoho dělat dojem. Já jsem s nimi spokojená, přítel je s nimi spokojený a tím pro mě všechny estetické problémy končí.
Dál už jsou to jenom dvě hroudy tuku na mé hrudi, které dokáží být pořádně nepohodlné. A proč bych si sakra měla způsobovat další nepohodlí jen kvůli názoru ostatních? Proč by si jakákoli žena měla dobrovolně způsobovat nepohodlí jen kvůli názoru ostatních? Proboha. Jsou to jenom kozy, netočí se kolem nich celý svět.

Zobrazit víc

+6 odpovědí v: v "Máš ráda svoje tělo? Jak ses ho naučila mít ráda? Nebo proč ho ráda mít nemůžeš?"

A co je na ní podle tebe lepší? Co se ti nelíbí na americký angličtině?

dumbshitttttt’s Profile PhotoCurious Butterfly
Vždycky jsem se učila britskou angličtinu. Hodně mých přátel je z různých částí Anglie nebo v různých částech Anglie bydlí. Můj první "zahraniční" přítel mluvil britskou angličtinou. Takže k britské angličtině mám prostě mnohem blíž než k té americké a pokud se musím rozhodnout mezi britskou a americkou, britská bude vždycky jasná volba.
Upřímně ale asi neznám nikoho, kdo by mluvil čistě britskou nebo čistě americkou angličtinou. Stejně tak já nemluvím čistě britskou angličtinou. Rozhodně se sice pořád snažím držet té britské, ale jelikož žiju na místě, kde ji ne všichni používají, časem jsem začala používat to, co mám víc oposlouchané.
Každopádně americké zkracování a "zjednodušování" mi asi nikdy nepůjde přes pusu.
+6 odpovědí v: v "Můžu se zeptat, proč jsi tak jistě rozhodnutá že nechceš děti?"

A jakou máš radši angličtinu - britskou nebo americkou? Jakou mluvíš tedy?😏 A jakou mluví tvůj přítel? 😏

dumbshitttttt’s Profile PhotoCurious Butterfly
Britskou, rozhodně britskou!
+6 odpovědí v: v "Můžu se zeptat, proč jsi tak jistě rozhodnutá že nechceš děti?"

A teda jakym jazykem spolu mluvíte? Angličtinou nebo jakym jazykem?

dumbshitttttt’s Profile PhotoCurious Butterfly
Ano, anglicky. S naprostou většinou lidí se tady bavím anglicky. Zatím je to jediný jazyk ve kterém jsem schopná "pohodlně" komunikovat.
+6 odpovědí v: v "Můžu se zeptat, proč jsi tak jistě rozhodnutá že nechceš děti?"

Máš ráda svoje tělo? Jak ses ho naučila mít ráda? Nebo proč ho ráda mít nemůžeš?

Haha, buďme ohledně mého těla upřímní. Vážím trochu víc než bych měla. Mám mírnou celulitidu. A strie. Na mém břiše je vidět, že ráda jím. Nemám prsa pevná jako kámen a naprosto perfektně tvarovaná. Naopak. Na jednom místě na obličeji mám problémy s kůží. Mám zničené zuby. Dvojitou bradu taky nezapřu. Nemám lví hřívu. Zato mám kruhy pod očima. Nejsem dokonalá. Nikdy jsem nebyla. A nikdy nebudu.
A víte co? Takhle je to naprosto v pořádku, takhle jsem to prostě já. Samozřejmě, byly tady doby, kdy jsem chtěla být stejně dokonalá, jako všechny ty instanádhery a podobné. Jenže všechno tohle je čistá lež. Pouhá iluze. Každý dokáže být instanádhera, pokud si umí trochu pohrát s make-upem a photoshopem. A co si budem, hnát se za touhle iluzí, případně ji udržovat, vás šťastnější neudělá.
Já to vím. Já tuhle iluzi dokonalosti dlouho udržovala v reálném životě - a akorát mě to stalo zdraví. Zdraví, které je mnohem důležitější než krása. Já to zjistila příliš pozdě. Klouby v háji. Zuby v háji. Vlasy a nehty už nikdy nebudou jako dřív. Vše jen pro tuhle iluzi.
A teprve když jsem se přestěhovala, zjistila jsem, že na vašich (ne)dokonalostech vůbec nezáleží - většinou jste totiž jediní, kdo je řeší. A když je dokážete přijmout a naučíte se s nimi pracovat, můžete z nich udělat i své přednosti. Já třeba schválně ukazují svoje strie, když jsem opálená a jsou vidět, protože se mi líbí jaký netypický vzor vytváří. Propíchla jsem si bradavky, díky čemuž jsem se naučila mít svoje prsa natolik, že už rok nenosím podprsenku.
Nebudu vám tady říkat nic o sebelásce. Kašlete na všechny tyhle kecy. Nemusíte se milovat. Můžete mít horší chvilky, kdy se sebou máte problém. Ale vždy buďte sami sebou. Protože to je to, co je na vás výjimečné a krásné. To je to, co vás udělá šťastnými.

Zobrazit víc

+6 odpovědí Přečíst si víc

Tvůj přítel je Španěl? Nemáte problémy s komunikací když nemluvíš rodným jazykem?

Ne, přítel je Skot. A když jsme se potkali poprvé, tak jsem mu nerozuměla ani slovo. Tehdy mi připadalo, že buď budu muset vypadat jako úplně blbá a žádat ho, aby mi všechno desetkrát opakoval a nebo vypadat jako úplně blbá a sehnat si někoho, kdo mi to bude opakovat bez přízvuku, který mi tehdy připadal šílený.
Ale tehdy jsem měla problém snad s každým, kdo měl trochu výraznější přízvuk. Nebo mluvil moc rychle. Moc potichu. A tak podobně, protože tohle jsou věci, na které vás ve škole fakt nepřipraví.
Ale teď už je to v pohodě a rozhodně mi nepřipadá, že bychom měli s komunikací nějaké problémy. Jasně, občas se ještě pořád stane, že nevím, jak něco přesně říct, popsat nebo vyjádřit, ale vždycky si nějak pomůžu rukama nohama (nebo překladačem) stejně tak, když on na mě vytáhne nějaký slang nebo pro mě neznámou frázi. Každopádně se ještě nestalo, že bychom si v něčem nějak nerozuměli. A to už za sebou máme hodně čistě prokecaných nocí a složitých témat.

Zobrazit víc

+6 odpovědí v: v "Můžu se zeptat, proč jsi tak jistě rozhodnutá že nechceš děti?"

Nebojíš se že si s tímhle názorem nenajdeš chlapa?

To se opravdu nebojím, protože přítele už mám a ten, k velkému překvapení všech, děti taky nechce.
Ale i kdybych ho neměla, absolutně nechápu, proč bych se něčeho takového měla bát. Na světě je hodně lidí, kteří děti nechtějí a stále jich přibývá. Převážná většina mých přátel děti nechce a to to nejsou lidé kolem dvacítky, ale po třicítce, čtyřicítce.
Nevím, proč je pro vás tohle rozhodnutí tak těžké pochopit. Už dávno nežijeme v době, kdy bychom se museli rozmnožovat, abychom přežili. Tak proč by nutně každá žena měla chtít a mít děti? Vždyť to nedává smysl.
+6 odpovědí v: v "Můžu se zeptat, proč jsi tak jistě rozhodnutá že nechceš děti?"

Můžu se zeptat, proč jsi tak jistě rozhodnutá že nechceš děti?

1) Nemám ráda děti. Nikdy jsem neměla ráda děti. A nemyslím si, že někdy budu mít ráda děti. Nemám sice problém s nimi trávit čas, něco je naučit, hrát si s nimi .. ale to vše za předpokladu, že jsou dostatečně staré, aby se s nimi dalo komunikovat a že je to jen na krátkou dobu a pak je můžu vrátit rodičům.
2) Všechno okolo těhotenství mi připadá absolutně nechutné a odpudivé. Už jenom to, že bych si měla sáhnout na cizí těhotenské břicho je pro mě odporné. A představa, že bych tohle měla mít sama. Že by ve mě něco rostlo a decimovalo mé tělo .. To prostě ne. NE.
3) Porod a všechno kolem něj a po něm je úplně to samé. Nebojím se, že bych nezvládla porodit. Ženské tělo je pro to uzpůsobené a jsou tady doktoři, kteří by v případě problému pomohli. Ale je to pro mě naprosto odporná věc a dítě mi rozhodně nestojí za to, abych si tím procházela.
4) Děti jsou náročné. Na čas, na peníze, fyzicky, psychicky, celkově na všechno. Já mám ráda svůj život takový, jaký je. Mám ráda svou svobodu. Mám ráda své peníze. Nejsem ochotna obětovat tolik let ze svého života pro dítě.
5) Sama pořád nejsem psychicky úplně v pořádku. Ano, zvládám už v životě takřka normálně fungovat. Málokdy se stává, že bych měla nějakou .. krizovku. Ale pořád nejsem úplně v pořádku. A rozhodně si nemyslím, že někdo, kdo není úplně psychicky v pořádku by měl vychovávat děti. Co kdyby se stalo, že já bych padla na dno a nedokázala bych se o to dítě dostatečně postarat, protože bych sama potřebovala někoho, kdo by se postaral o mě? Zvlášť, pokud by bylo stejně labilní, jako já.
6) Znám víc než hodně rodičů, kteří litují, že mají děti. Zřejmě nikdo z nich by to neřekl na hlas, ale jde víc než hodně poznat, že chtějí zpátky ten život, který měli před dítětem. Rozhodně nechci dopadnout stejně - nejen kvůli sebe, ale i kvůli toho dítěte. Je totiž značně nezodpovědné nechat trpět lidskou bytost jen na úkor něčí vlastní hlouposti.

Zobrazit víc

+6 odpovědí Přečíst si víc

Ty chyby jsou, že poslední dobou se věnuje pc hře, ale i tak je ochotný za mnou přijet několik kilometrů (bydlí daleko), nejsme spolu sice oficiálně, zatím jsme jen něco jako dobří přátelé, ale prostě k sobě asiněco cítíme. Takže ta jeho "chyba" je, že se věnuje hře, ale furt si umí najít čas na mě.

Tak .. pro mě osobně je tohle jedna z těch věcí, kterou absolutně neřeším. Já sice chápu, že na začátku vztahu, když je člověk zamilovaný, chce být s tím druhým co nejvíce. Ale to opravdu neznamená, že by se kvůli nám měla naše drahá polovička vzdát svých koníčků. A je úplně jedno, jestli je to hraní her, sport, něco kreativního nebo cokoli jiného. Pořád je to část jejich života. Něco, co je baví a něco, co nemáme právo jim brát.
Takže pokud se ti jinak dostatečně věnuje, nemyslím si, že je chybou, že chce mít čas i jen sám pro sebe.
+2 odpovědi v: v "Dá se ve vztahu (nebo celkově) určitým způsobem poznat, že jsem si "sundala růžové brýle"? Prostě... jak poznám, že toho partnera vnímám "správně", bez růžových brýlí? Co když si ho pořád jen idealizuju? Co když je to jen slepá zamilovanost? (Holka, 17)"

Když si uvědomuju jeho chyby, znamená to, že nejsem nešťastně zamilovaná?

Vůbec.
Ono ještě dost záleží na tom, jaké chyby to jsou. Jestli to jsou chyby, nad kterými dokážeš mávnout rukou, které ti nijak neubližují a nedělají tě nešťastnou. Jestli to jsou chyby, s kterými dokážeš v klidu žít.
Znám hodně žen, které si chyby svých partnerů sice uvědomují a zároveň si uvědomují, že je jejich chyby tajnou dolů a ničí, ale ospravedlňují a omlouvají si je. Kvůli "lásky". Kvůli manipulace jejich partnerů. Kvůli strachu. Kvůli mnoha věcem, které je zbytečně drží hodně daleko od reálného štěstí. A mnohdy i od nejen od štěstí, ale i od normálního života, který by měl každý mít.
Proto jsem psala, že je nejen důležité o nich vědět, ale taky čistě a jasně přemýšlet.
+2 odpovědi v: v "Dá se ve vztahu (nebo celkově) určitým způsobem poznat, že jsem si "sundala růžové brýle"? Prostě... jak poznám, že toho partnera vnímám "správně", bez růžových brýlí? Co když si ho pořád jen idealizuju? Co když je to jen slepá zamilovanost? (Holka, 17)"

Dá se ve vztahu (nebo celkově) určitým způsobem poznat, že jsem si "sundala růžové brýle"? Prostě... jak poznám, že toho partnera vnímám "správně", bez růžových brýlí? Co když si ho pořád jen idealizuju? Co když je to jen slepá zamilovanost? (Holka, 17)

Hm .. všichni máme chyby a stejně tak všechny vztahy mají chyby. Všichni a všechno co se tváří dokonale je jenom obyčejná lež. Chtít něco, co je absolutně dokonalé, chtít být absolutně dokonalými je chyba.
Jednou z nejdůležitějších věcí, nejen na partnerském vztahu, ale i na jakémkoli jiném, je si ty chyby uvědomovat. Vědět o nich. Přiznat si je. Dokázat o nich čistě a jasně přemýšlet. Bez toho nejde na vztahu pracovat a udržovat ho .. zdravý.
Pokud tohle nedokážeš a tyhle chyby nevidíš nebo respektive odmítáš vidět, máš růžové brýle zamilovanosti a nebo hůř, jsi pod vlivem manipulátora.
Pokud si nejsi jistá, tak se zeptej svých kamarádů (kterým můžeš věřit), co si o tvém partnerovi myslí a pak si sama, v klidu někam sedni a popřemýšlej o tom, co ti řekli. Porovnej to s tím, jak to cítíš a vidíš ty. Oni totiž mnohdy vidí to, vůči čemu ty jsi slepá. Popřemýšlej taky o tom, jak se tvůj partner chová nejen vůči tobě, ale i vůči ostatním. Jak se chová a jak se cítíš, když jsi s ním a když spolu nejste. Klidně si všechny ty chyby a věci, které ti vadí vypiš. Dej si na to čas. Ujasni si, jestli se s ním dlouhodobě cítíš dobře, jestli ti vztah s ním něco dává, posouvá tě zpět a nebo jestli je to přesně naopak. Pokud si myslíš, že ti to pomůže, promluv si o tom s někým, kdo jeho ani tebe nezná.
A, což je stejně důležité, jako uvědomovat si své i partnerových chyby, je komunikace. Takže pokud pořád budeš na pochybách, zeptej se ho. Řekni mu, co ti vadí, v čem si na něm nejsi jistá. Zeptej se ho na jeho názor. Promluv si s ním o všem o čem potřebuješ. Občas je až překvapivé, kolik věcí se dá vyřešit obyčejným rozhovorem.
Každopádně, nevím proč, ale otázka na mě působí, jako bys byla nešťastně zamilovaná. Takže menší dodatek - pokud opravdu jsi nešťastně zamilovaná, neboj se odejít. Já vím, že to bude bolet. Vím, že se budeš bát, co bude dál. ALE, tohle všechno tě nějakým způsobem posune vpřed - k partnerovi, který za to skutečně bude stát.

Zobrazit víc

+2 odpovědi Přečíst si víc

Takže kdyby padesátiletej dědek chodil s pětiletým děckem tak to bude v pohodě protože jim to bude vyhovovat??? Dobrá jsi

Tyvole vy jste tady slušně na hlavu jebnutí.
Samozřejmě že to, co jsem napsala platí v mezi zákonů. A jestli to nechápete a potřebujete někoho, kdo by vám do puntíku vysvětlil co je špatné a co je správné, měli byste se již, pro své vlastní dobro, vyšetřit.
Já prostě jenom nemám potřebu řešit, jestli chodí dvacetiletá s padesátiletým, třicetiletá s dvacetiletým nebo prostě jakýkoli dospělý s jakýmkoli dospělým.
Protože, překvapivě, dospělí lidé mají možnost svobodné volby do které nikomu nic není. Vy do jejich života nevidíte a nedokážete posoudit, jestli jsou jejich rozhodnutí správná a nebo ne (samozřejmě v rámci zákonů a nějaké té morálky, to jen tak, pro ty pomalejší).
+1 odpověď v: v "Věkový rozdíl ve vztazích. Co je podle tebe ještě v pohodě a co už je příliš?"

To na tebe musí být mama pyšná že bys zabila vlastní dítě. Co bys asi tak dělala kdyby se ona rozhodla stejne ty pičo blbá?

Moje matka respektuje, že mám právo rozhodovat se o svém vlastním životě a nikdy by mě nenutila do něčeho, díky čemuž bych si ten život zničila.
A kdyby se rozhodla stejně, tak by mi to bylo jedno, protože bych neexistovala. Zato ty by ses musela vztekat nad jinou blbou píčou.
+4 odpovědi v: v "Názor na potraty?"

Názor na potraty?

Kocour
Mě tady zase bude chtít valná většina ukamenovat, ale za mě je prostě dobře, že tady ta možnost je. Ne, tím neříkám, že potraty jsou super věc, takže pojďme zabíjet děti. Tím chci říct, že je super, že (především) ženy můžou rozhodovat o svém těle a o své budoucnosti.
Ženy, pro které je těhotenství zdravotním rizikem. Ženy, které otěhotněly při znásilnění. Ženy, jejichž dítě by se narodilo vážně postižené/s vážnými zdravotními problémy. Ženy, které si dítě prostě nemohou dovolit. Ale i ženy, které děti nechtějí. Všechny by měly mít možnost volby.
I třeba já děti nechci. A i když jsem v tomhle ohledu hodně opatrná, tak vím, že žádná antikoncepce není stoprocentní. Takže jsem ráda, že mám aspoň nějakou pojistku a nebudu muset značně omezit svůj sexuální život, jen abych měla jistotu, že nebudu těhotná.

Zobrazit víc

+4 odpovědi Přečíst si víc

To ti kamarádi ani rodina nechybí?

Nebudu lhát že ne. Někteří členové mé rodiny mi skutečně chybí, ale všichni chápou, že tady je mi prostě líp a bylo by sobecké nutit mě zůstat v Česku jenom kvůli nim.
A co se kamarádů týče .. můj odjezd byl skvělý test toho, kdo je skutečně můj přítel a kdo se jen tak tvářil. Ale ano, i tak mám v Česku lidi, kteří mi chybí. Například @Bunneyx a @SajulinkaMucq , ty tady nemůžu nezmínit, protože to nejsou jenom kamarádi, ale moje životní lásky. A nebo třeba @LukasTefalSiftik bych s radostí ubytovala ve svém sklepě a s láskou krmila.
Stejně tak jako u pár dalších lidí, které tady nemůžu označit bych byla ráda, kdyby tady byli se mnou a oni by byli rádi, kdybych mohla být s nimi. Ale i oni chápou, že Česko je pro mě z mnoha důvodů jedno velké NE.
Takže kvůli nim prostě občas budu přežívat Česko. A budu neskutečně ráda, když oni budou moct přijet sem. A kdoví, možná si je sem časem opravdu nastěhuju.

Zobrazit víc

+1 odpověď v: v "Plánuješ se někdy vrátit do Česka?"

Plánuješ se někdy vrátit do Česka?

Ne. Ne, ne, ne, ne, ne a ne.
I kdybych se někdy rozhodla, že už na Mallorce nechci být, což teď opravdu nehrozí, odjela bych do jiné části Španělska nebo do jiné země.
Teď v zimě jsem byla v Česku nějaké necelé tři týdny, vidět rodinu, kamarády a tak .. a upřímně, málem jsem až brečela štěstím, když jsem přiletěla zpátky sem.